První polovinu života jsem žila hlavně sama pro sebe, druhou polovinu života chci žit hlavně pro druhé. Když Bůh dá a já budu moci, budu za pár let husitskou farářskou. Zázraky neumím, ale svoje pocity na cestě za službou sepisuju pravidelně.
Live Last read · last published · next check
Poslední týdny a měsíce jsou pro mě docela náročné a moje máma by řekla: nechápu, jak to všechno zvládáš. Takže víc než kdy jindy hledám pevnou oporu ve víře a tady je pár mých tipů, jak s tím bojuju.
Některé části života nejsou o radosti, ale o schopnosti vydržet. V textu uvažuji o umění trpět jako dovednosti, kterou se učíme tehdy, když jiné cesty nejsou.
To jsem vyhrknula asi před dvěma lety, když jsem se s římsko-katolickým farářem Petrem Benešem diskutovala o tom, jak uchopit svou křesťanskou víru. Za pár týdnů si přijdu pro své biřmování.
Rozhovor pro Časopis UK Fórum, který mě pomohl ohlédnout se za tím, jaký byl prvotní impuls pro studium husitské teologie a jak moc teologie ovlivňuje to, co chci dělat do budoucna.
Čas stresu pro ty, kteří ten čas už chtějí mít za sebou. Čas naděje pro ty, kteří tím obdobím chtějí projít co nejpomaleji a prožít si ho opravdově.
Moje cesta k praktikování víry je trnitá. Když jsem jezdila k babičce, musela jsem s ní v neděli chodit do kostela (neměl kdo zůstat doma). Na mši jsem se naučila chodit, ale modlit se je jiný level.
Byly jiné. Doteď jsem Velikonoce vnímala jen skrz (většinou) prodloužený víkend s pondělním koledováním, ale tyhle první pro mě byly doslova víkendovým programem.
Ach ty mé naivní já. Ještě na začátku září jsi věřilo, jak budeš psát o tom, jak se Ti ve studiu (ne)daří. A teď píšeš - to ano, ale vždyť už máš po semestru. Ale lepší teď, než nikdy, tak pojď na to.
Impulsem pro tento blog byla přihláška ke studiu husitské teologie. Když půjde všechno, jak má, budu za 5 let farářkou.
