Eva Turnová: V randálu

Nastoupím a poděkuju. Bohužel ani jeden z nás ho nedokáže čipovou kartou znovu rozjet.

Čtěte také

Z týpka se vyklube Angličan. Dáváme se do řeči.

On: „Sorry, já napůl spím.“
Já: „Já zas na tři čtvrtě.“
On: „Že už je tři čtvrtě? Já jsem skoro hluchej.“
Já: „Že mám humor suchej? Blbě slyšim, promiň.“
On: „Já hraju na bubny, tak proto.“
Já: „Já na basu, takže…“

On: „My jsme včera hráli v klubu Randal.“
Já: „My taky.“
On: „My od osmi.“
Já: „I my.“
On: „My nahoře.“
Já: „My dole.“
On: „Cool.“

Čtěte také

Já: „V jaký hraješ kapele?“
On: „Stereo MC's.“

To snad ne! Loni jsme se kvůli lístku na jejich koncert s kamarádkou málem popraly. Ale nehnu ani brvou, výtah se konečně rozjede, vcházíme do restaurace, kde už sedí zpěvák Rob Birch. Já si samozřejmě sedám JINAM. Jsem jen trochu nesvá, a tak si místo snídaně přináším ke stolu koš s umělým ovocem určeným k výzdobě interiéru. Dělám, že leštím hrušku, když ke mně dvojice zamíří.

Rob: „A ve který kapele hraješ ty?“
Já: „The Plastic People of the Universe.“
Rob: „Legrační název. Neznám.“
Já: „To si děláš srandu?“
Rob: „Hráli jste někdy v Londýně?“
Já: „Naposledy na pozvání Toma Stopparda.“
Rob: „Taky neznám.“

Já: „A co Alžbětu?“
Rob: „Kterou?“
Já: „Druhou!“
Rob: „To je mi povědomý. Odkud jsi?“
Já: „Z Prahy.“
Rob: „Kecáš! My zejtra hrajem v Praze!“
Já: „To je náhoda! Můžete teda napsat na guest list kamarádku? Loni na vás v Hříměždicích samou radostí skočila ze dvanácti metrů cliffdiving,“ zakníkám dialektem fanynky.

Rob: „Jasně.“

Po deseti minutách vysvětlování diakritiky v českých příjmeních poděkuju.

Rob: „Tak čau. Doufám, že nám zejtra tvoje kámoška v Maďarsku předvede pořádnej stagediving. Je Praha v Maďarsku, ne?“

Autorka je spisovatelka a rockerka
eva@turnova.cz