Jan Fingerland: Krize kolem Kusry

Čtěte také

Na začátku se u Kusry objevila skupina izraelských extremistů, kteří začali terorizovat obyvatele tří domů na okraji obce. To bylo 9. srpna. Blokovali silnici, házeli kamení, přerušili vodovod a elektrické připojení nejméně jednoho z domů.

Izraelská armáda zasáhla až po dvou dnech. Skupinu vytlačila a zbourala stan, ve kterém se u Kusry usadili. Její členové ale zůstali v okolí a čekali na příležitost se vrátit. Armáda proto v okolí Kusry vyhlásila uzavřenou vojenskou zónu.

Efektivita armádního zásahu byla sporná. Jedním z problémů je, že izraelská armáda nemá pravomoc zasahovat proti izraelským občanům, s výjimkou neodvratného nebezpečí.

Čtěte také

Takovou pravomoc má jen policie, v případě Západního břehu takzvaná „pohraniční policie“. Jenže v posledních letech má tyto složky pod sebou ministr národní bezpečnosti Itamar Ben Gvir, který sám pochází z extremistických nacionalistických kruhů, a pohraniční policie tedy nezasahuje tak, jak by měla.

Policie a/nebo armáda

Pokus ministra obrany Jisraela Katze, pod kterého armáda spadá, přesunout odpovědnost na pohraniční policii, tedy Ben Gvir jen přivítal. Dává mu další možnosti upoutávat na sebe pozornost před říjnovými volbami, i když nakonec i on konstatoval, že nesouhlasí s některými činy, kterých se extremisté u Kusry dopustili.

K řetězu paradoxů patří i skutečnost, že k třem blokovaným palestinským domům se dostavili izraelští aktivisté, kteří přiváželi jídlo a vodu. Jde o dlouhodobý fenomén, projev jakéhosi jiného, „protilehlého“ Izraele.

Čtěte také

Další ironií je skutečnost, že násilnosti kritizoval nejen izraelský prezident, ale také armádní velitel Avi Bluth, který se dostavil na místo a hovořil přímo s palestinskými rodinami.

Mezi armádou a osadnickými extremisty jsou dlouhodobě napjaté vztahy. Armádě také vadí, že musí stahovat své kapacity, které jsou určeny na boj s palestinskými ozbrojenci na Západním břehu. Tam nebezpečí palestinského teroru nadále trvá.

Jenže ani v případě role armády situace není jednoduchá, protože část vojáků základní služby povolaných na místo vyjadřovala extremistům sympatie. Tito vojáci budou údajně čelit disciplinárnímu řízení. Sama armáda ale bude vyšetřována kvůli otázce, proč trvalo dva dny, než poslala na místo své lidi.

Čtěte také

Dalším paradoxem je ostrá kritika extremistů ze strany představitelů osadnického hnutí. Jde o představitele etablovaného osadnického hnutí, zatímco u Kusry se objevili příslušníci velmi specifického fenoménu.

Rozklad pořádku

Jde pravděpodobně jen o stovky lidí, většinou velmi mladých, někdy z problémových rodin, kteří v útocích na Palestince, ale občas i na armádu, našli životní poslání. Mají pocit, že plní posvátný úkol, vyšší než jejich vlastní životy, natož palestinské zájmy. 

Dříve se pohybovali nanejvýš ve dvojicích, sprejovali nenávistné vzkazy nebo zapalovali auta. V poslední době však útočí ve velkých skupinách, jsou stále násilnější a využívají toho, že ministr obrany vloni proti vůli armády zrušil možnost uvalit na podobné pachatele administrativní vazbu. 

Čtěte také

Bylo to na nátlak ministra bezpečnosti Ben Gvira, jehož záměrem možná je vyvolat na Západním břehu ještě před volbami nepokoje, které by ospravedlňovaly další opatření. Člověkem, zodpovědným za tuto situaci, je především premiér Netanjahu.

Jenže ten si nechce znepřátelit Ben Gvira, o kterého se opírá jeho koalice, o situaci u Kusry dlouho mlčel. V podstatě umožňuje nejen rozpad pořádku na Západním břehu, ale vlastně asistuje rozkladu izraelského státu jako takového.

Tentokrát ho ale asi zaskočil otevřený nesouhlas americké strany, mimo jiné proto, že Kusra je z velké části osídlena Palestinci s americkým občanstvím. Jinak tento incident není jediný, a ani ne největší. Extremisté například zřejmě záměrně nepřicházeli ozbrojení střelnými zbraněmi.

Kdesi vzadu je ještě jeden hráč, a to je Palestinská autonomie, tím spíše, že Kusra neleží v zóně C, ve výhradní správě Izraele, kde se podobné incidenty odehrávají, nýbrž zóně B, kterou Palestinci spravují společně s Izraelci.

Ramalláh má stejný zájem jako izraelská armáda – vytěsnit osadnické extremisty, a zabránit extremistickému násilí palestinskému i židovskému. Potíž pro současnou palestinskou reprezentaci je mimo jiné v tom, že z celé věci vychází jako zcela bezzubá, a to dále podkopává její postavení v tamní politice.

Autor je komentátor Českého rozhlasu