Zootropolis, ne Iluzoopolis.

Už je to téměř měsíc, co proběhla premiéra Zootropolis: Města zvířat 2 (Zootopia 2). Tuhle recenzi teda píšu s křížkem po funuse, nicméně mě se poštěstilo vidět to až nyní. Ten měsíc navíc nebyl tak dlouhý, jako celých 9 let od prvního filmu. Ten měl v roce 2016 úspěch ze samozřejmých důvodů - animace, Disney, vtipy a zvířata. A k tomu se film ještě nečekaně vytasil s obstojnou detektivní zápletkou, která nesla alegorické významy. Tehdy Zootropolis působilo svěže a významně. Dvojka to neměla jednoduché.

Animaci, zvířata a prostředí nechme stranou. Po téhle stránce je film opět famózní. Pojďme se lehce zaměřit na jiné důvody, proč je dvojka důstojným pokračovatelem původního animovaného případu.

Jednička měla několik rovin, na nichž odkazovala na náš svět. Nejočividnější byly paralely vytvořené skrze popkulturu, architekturu a technologie. Na těch méně povrchových rovinách se jednalo o příběh se zápletkou postavenou na obnovování zvířecího chování, což začalo budit strach, protože zvířata v Zootropolis se začala bát o své životy na základě zažitých předpojatostí (aktivovala se jejich kognitivní zkreslení), které chovali k jiným zvířatům na základě jejich rasy. První Zootropolis tak chytře, jemně a přesto velmi účinně podávalo antirasistické myšlení.

• V čele celého filmu je králičí policistka Judy Hopkavá, která všem dokazuje, že může být policistkou, přestože je králík a ne mohutný savec jako třeba buvol. Jejím parťákem je Nick Wilde, který zastává správné morální hodnoty, přestože je liška ryšavá. Takových významotvorných rovin bychom v první Zootropolis našli mnoho. Pokud by vás zajímal pohled na Zootropolis skrze optiku zkresleného vnímání a předsudků, doporučuji tohle video: Therapist Reacts to Implicit Bias in ZOOTOPIA
  

Sequel v podobných myšlenkách pokračuje. Jen teď se tu už tolik neřeší předsudky, ale spíše vykořisťování území a rozpínání svého vlastního teritoria. Tato jinotajná rovina filmu je účinná i díky tomu, že je interpretačně aplikovatelná na jakékoli historické období (ve vztahu k USA to může být například paralela k utlačování původních obyvatel), nebo i současnost. Doufám tedy, že nikomu nezkazím dojem z filmu, když o takovémto pěkně provedeném, oddychovém, vtipem nabitém animáku prohlásím, že je to solidní soudobá politická bajka. Život v Zootropolis není nijakým způsobem utopický. Vlastně jeho veškerá zdánlivá bezproblémovost je jen iluzí.

Kolem oné jinotajné příběhové linie o proklamování nevlastního území za vlastní je opět jako v případně prvního filmu vystavěná skvělá, hravá detektivní zápletka. Ta ovšem není spojená jen s již popsaným významem snímku. Pokud si odmyslíme popsanou společenskou rovinu filmu, funguje příběh solidně i na úrovni individuí. Zootropolis 2 opět pracuje s dobře uchopenými charaktery. Co se týče návaznosti na zápletku, funguje to v příběhu poměrně klasicky tak, že čím více se dvě hlavní postavy dostávají dále do případu, tím více se projevují určité aspekty jejich vztahu i jejich osobností, které si možná sami odmítají o sobě přiznat.

Významových rovin je tedy ve filmu vícero a upřímně při přemýšlení nad všemi z nich jde hlava trochu kolem. Nicméně, ačkoliv je jich vrchovatě, pořád to ještě není přehršel. Všechny dostatečně fungují a film tak drží pohromadě. Oné soudržnosti (na lehce povrchnějších úrovních) napomáhá i pěkný vizuál a solidní gagy.

Díky za přečtení článku.

Autor: Petr Veselka

• Doufám, že jste si Zootropolis 2 taky užili a pokud souhlasíte, případně vůbec nejste s tím, co jsem napsal, za jedno, můžete tu nechat komentář. Budeme rádi.

  Leave a comment