Fenomén Stranger Things

Když měla téměř před deseti lety premiéru první série Stranger Things, málo kdo asi tušil, že se z toho stane takový fenomén. Zhruba za týden seriál skončí. Tak se pojďme podívat v krátkosti na pár aspektů, díky kterým nás seriál mohl deset let bavit a díky kterým aktivně poutal diváckou pozornost už od začátku.

Zatímco se na poslední sérii prozatím ze všech stran přilepují všechny různé, pozitivní i negativní přídomky, musí se konstatovat, že Stranger Things se do posledního dechu snaží být stále tak kreativní a komorní, jako tomu bylo v předchozích sériích. Na druhou stranu, je tu určitá snaha ze seriálu udělat něco obrovského a zakončit ve velkém - čímž je míněno ve velkém boji.

Nejprve krátce k onomu grandióznímu finále a snaze dělat ze Stranger Things něco obrovského. V prvních dvou sériích jsme sledovali děj, který se převážně odehrával v malém městečku Hawkins. Nicméně už tehdy byl vlastně velkorozměrný. Byť se většina děje týkala skupiny lidí v Hawkins, ze všech střípků, které jsme dostali a spolu s Jimem Hopperem poskládali dohromady, jsme mohli pochopit, že to, co se v Hawkins děje, jsou následky tajného vládního experimentu přímo navázaného na politicky bujaré období studené války. Děj byl tedy komorní a olbřímí zároveň.

Postupem času se děj z Hawkins přesouval do dalších měst. Jak rostli výdělky, rostl rozpočet a rostly i lokace. Děj se začal posouvat nejen za cedule Hawkins, území státu Indiana, ale až za hranice USA do Ruska. No a v páté sérii k tomu všemu přibily lokace úplně mimo náš svět.

Dále se v seriálu neustále zvětšovala akce, což se ale vlastně také dalo čekat. Pokud je základním principem Stranger Things připomenout si a obsáhnout v sobě popkulturu amerických 80. let, připomeňme si, že někdy šlo o poměrně komorní filmy, jindy ale o akcí natřískané bijáky.

Navzdory všemu svému růstu v lokacích, Stranger Things byly vždycky o postavách, z nichž každá byla vždy na jiném místě a děli se jí jiné věci, než všem ostatním. Kromě toho, že všechny postavy měly své linky a procházeli si osobními vývoji, které hýbali dějem, byly schopné řešit ve vzduchu vznášející se otazníky a nemožnému dávat racionální rámce. Všechno podivné si vysvětlovali spojováním souvisejících s politikou, pomocí hraní dračáku, nebo za pomoci znalosti fyzikálních jevů.

Jenomže Stranger Things nespoléhají jenom na to, že postavy vše vysvětlí. Seriál měl celou dobu tu krásu, že jen a pouze divák věděl, kde všechny postavy zrovna jsou. A do role řešitele otázek, který musel zapojovat kreativitu a inteligenci, tak stavěl i diváka. Vyprávění v seriálu výborně pracuje s tím, že nutí diváka být kreativní a snažit se pochopit, jak spolu všechno souvisí. Když pak to pochopení přijde, může zainvestovaný divák dostat pocit určitého blaha, nebo snad uspokojení. Tohle propojování střípků vždycky sloužilo jako zdroj adrenalinu a dopaminu.

Poslední řada se nachází přesně někde mezi vším popsaným. V něčem je komorní, v lecčem se ale snaží uhranout gigantičností. Přesto, že se zde spoléhá na efekt, příběh je neustále poháněn otázkami ohledně fungování fikčního světa. V jednu chvíli zde tak sledujeme, jak se dvě postavy snaží uniknout smrtelné hrozbě, potom si ty stejné postavy vyříkají vše intimní a do toho všeho může divák ještě stále přemýšlet nad všemi novými detaily, které se o fikčním světě právě naučil.

• Pozn. bokem: nevím, jak vám, ale mě všechny propojenosti mezi linkami Max a Holly, Stevea Dustina, Nancy a Jonathana, Lucase, Robin a Vicky prokládané jejich monology a dialogy tlačícími na emoční pilu mohli chvílemi uškvařit mozek.

Ačkoli to může být hodně, epizodní formát s pomocí síťového narativu předhazuje všechno tak říkajíc polopatě, díky čemuž to nikdy nepůsobí, jako by všeho bylo moc najednou.

V jádru té vší ohromnosti jsou tedy stále příběhy postav a kreativní koncepty fikčního světa. Kombinace toho všeho může být odpovědí na otázku, proč jsou Stranger Things tak sakra velký fenomén.

Doufám, že se stejně jako já na finále těšíte. Čekejte po něm ještě další článek, tentokrát plnohodnotnější recenzi. Co myslíte, že nám finále přinese, případně ještě odhalí?

Leave a comment