Příbalová informace: záškrt

Bakteriální toxigenní infekce dýchacích cest

Přečtěte si pozorně celou příbalovou informaci dříve, než se rozhodnete toto onemocnění prodělat.

Tento přípravek je přenášen mezi lidmi kapénkovou cestou.

Některé účinky se mohou projevit až po odeznění akutních příznaků.

Záškrt je akutní infekční onemocnění způsobené bakterií Corynebacterium diphtheriae produkující záškrtový toxin.

Mechanismus účinku spočívá v blokádě buněčné proteosyntézy a následném poškození tkání.

Po aplikaci může dojít k vytvoření charakteristických povlaků v oblasti hltanu, mandlí nebo hrtanu.

Nepoužívejte záškrt:

• pokud si přejete zachovat průchodné dýchací cesty,

• pokud si přejete zachovat normální funkci srdečního svalu,

• pokud si přejete zachovat normální funkci periferních nervů,

• pokud si nepřejete intenzivní péči,

• pokud si nepřejete zemřít na onemocnění, které bylo v mnoha zemích téměř eliminováno.

Zvláštní opatrnosti je třeba u dětí.

Záškrt se obvykle získává od jiné nakažené osoby.

Po inkubační době 2–5 dnů dochází k rozvoji lokálních a systémových příznaků.

Přípravek není určen k samoléčbě.

Podobně jako všechna infekční onemocnění může i záškrt způsobovat nežádoucí účinky, které se ale nemusí vyskytnout u každého.

• bolest v krku,

• horečka,

• únava,

• zduření krčních uzlin.

• tvorba silných šedobílých povlaků v oblasti hltanu,

• obtížné polykání,

• zápach z úst,

• chrapot.

• výrazný otok krku (”bull neck”),

• hospitalizace,

• dechová tíseň.

• obstrukce dýchacích cest,

• potřeba intubace,

• myokarditida (zánět srdečního svalu),

• poruchy srdečního rytmu,

• selhání srdce.

• ochrnutí měkkého patra,

• poruchy polykání,

• periferní neuropatie,

• ochrnutí končetin,

• respirační selhání,

• smrt.

Původce onemocnění lze dlouhodobě uchovávat v populaci při nedostatečné proočkovanosti.

Počet případů může rychle narůstat po narušení kolektivní imunity.

Corynebacterium diphtheriae produkující záškrtový toxin.

Inaktivace elongačního faktoru EF-2 a zastavení syntézy proteinů v hostitelských buňkách.

Příroda.

Před zavedením očkování dosahovala úmrtnost záškrtu běžně 5–10 %. U malých dětí mohla být ještě vyšší.

Přibližně rok 1883.