5 věcí, které jste možná nevěděli o mikrobiomu

Právě jsme pustili ven třetí ze tří epizod podcastu s Jakubem Hurychem - klinickým mikrobiologem, který naším podcastem dovršil zlatý český rozhovorový triumvirát - nejdříve Daniel Stach, pak Jan Kraus, a nakonec my. Ehm.

Epizody, které dohromady vydají na 2,5 hodiny materiálu, najdete tady.

Jako ochutnávku mi dovolte přihodit pět věcí, které o mikrobiomu - o tom, o čem jsme se s Jakubem bavili nejvíce - možná nevíte.

Technicky vzato orgánem není, funkčně se ale tak chová. (Paralely s imunitním systémem? Někdo?)

Nejde totiž o jednotlivé druhy bakterií - jde o vztahy mezi nimi. Některé z milých mikroorganismů produkují látky, které jiné druhy spotřebovávají. Některé si konkurují, jiné spolupracují. Ve skutečnosti je naše střevo spíše ekosystém než zoologická zahrada.

Ostatně, měl jsem v rozhovoru jeden malej “aha” moment, kdy mi Jakub vysvětloval, že mikrobiota jsou bakterie, a mikrobiom celé prostředí, celý ekosystém. Celý…biom. (Jo, někdy mám delší vedení. No a co.)

To je jeden z důvodů, proč nefunguje jednoduchá představa „přidej jednu správnou bakterii/probiotikum a budeš zdravý“. Přidat jeden druh do mikrobiomu může být podobné, jako vysadit jednoho vlka doprostřed lesa a očekávat, že se tím vyřeší problémy téhle smečky a celého kontinentu, na kterém je jejich les.

Pokud existuje období, kdy mikrobiom skutečně programuje budoucí zdraví, pak jsou to první měsíce a roky života.

Právě tehdy se učí imunitní systém rozlišovat mezi tím, co je nebezpečné, a co ne. Experimenty na zvířatech i studie u lidí ukazují, že narušení mikrobiomu v raném věku může ovlivnit riziko alergií, autoimunitních onemocnění i některých metabolických poruch.

Zajímavé je, že podobný efekt se později v životě hledá mnohem obtížněji. Zdá se, že dospělý mikrobiom je mnohem stabilnější a odolnější.

Jinými slovy: mikrobiom čtyřicetiletého člověka lze trochu ovlivnit. Mikrobiom kojence se teprve staví.

Bakterie v našem těle produkují stovky až tisíce různých molekul.

Některé z nich slouží jako zdroj energie pro střevní buňky. Jiné ovlivňují imunitní systém. Další dokonce komunikují s nervovou soustavou.

Když tedy vědci mluví o ose střevo–mozek nebo střevo–imunita, nejde o žádnou ezoteriku. Ve skutečnosti jde o chemickou komunikaci mezi mikroorganismy a našimi vlastními buňkami.

Jinými slovy - tam, kde vám odborní influenceři budou tvrdit, že jde o diverzitu (o to, jak moc bakteriálních druhů a kmenů v sobě máte), vy budete vědět, že to není o tom, koho v sobě máte, ale o tom, co vám ten někdo posílá.

Po desítkách tisíc studií (z nichž většina byla provedena někde v zákoutí laboratoře divným jedincem hrajícím si s miskami) stále neumíme přesně definovat ideální složení mikrobiomu. Dva zdraví lidé mohou mít velmi odlišné bakteriální osazenstvo.

Ukazuje se totiž, že neexistuje jedna správná kombinace. Pro mě bude jiná, než pro vás. Vaše bakterie se přizpůsobují stejně, jako vaše vlastní buňky.

To je také důvod, proč je dobré být opatrný vůči produktům slibujícím „optimalizaci mikrobiomu“. Věda zatím není ve stavu, kdy by uměla jednoduše říct, jak má ideální mikrobiom vypadat.

Vzhledem k tomu, že nás z mnoha stran bombardují reklamy na to, jak si máte nechat otestovat mikrobiom (a přidáme vám k tomu jídelníček na míru!), je potřeba říct jednu věc - je to k ničemu.

Takhle, můžete si jistě nechat udělat analýzu toho, co z vás vychází tím koncem, na kterým sedíte. Budete mít informaci o tom, co je právě v ten daný časový moment ve vašem ctěném produktu. Nic víc.

Zkuste to vzít z druhého konce (pun intended) a přemýšlejte nad tím, co jíte.

Vaše strava totiž ovlivní váš mikrobiom - jak jsem psal výše, i bakterie jsou živé a přizpůsobují se.

Největší lekce mikrobiomového výzkumu možná není ta, že bychom měli jíst více kimchi nebo kupovat dražší probiotika.

Lidské tělo zkrátka a jednoduše není samostatný organismus. Je to ekosystém. Něco mezi člověkem a zoologickou zahradou.

A čím více se o mikrobiomu dozvídáme, tím méně dává smysl dívat se na zdraví jako na vlastnost jediné bytosti.