Ondřej Konrád: Zemanovo kanadské žertování s prezidenstvím

Mimochodem, Trump dělal chvíli dojem, že přemýšlí o nějaké kličce ke třetímu mandátu, ale teď je v tomto směru ticho.  

Čtěte také

To naše Ústava je podstatně benevolentnější – hlavou českého státu nelze být třikrát za sebou, zato s pauzami třeba desetkrát. Tedy teoreticky. A přestávky by mohly být i kratinké – například po roce nástupce z nějakého důvodu rezignuje a dveře na Pražský hrad jsou opět všem českým občanům nad čtyřicet let otevřené.

Prezidenství by si tudíž mohli zopakovat jak Václav Klaus, tak Miloš Zeman. Který, což poměrně zeširoka reflektovala ve čtvrtek takřka veškerá tuzemská média, si prý s takovou myšlenkou pohrává. Jak aspoň sám v jednom rozhovoru prozradil.

S okamžitým dodatkem, že si je ale vědom svého věku. To asi aby nevypadal jako polopříčetný. Když by mu v době volby bylo čtyřiaosmdesát, během druhého období poztrácel mnoho ze své důvěryhodnosti a v jednu chvíli to navíc vypadalo, že kvůli dramaticky ohroženému zdraví mandát nedoslouží.

Čtěte také

A jistě si je vědom, že by v přímé volbě tentokrát skoro jistě neuspěl. Zvlášť coby kandidující proti Petru Pavlovi. A přitom by musel jít do volby se vším všudy – s rozsáhlou kampaní a také nevynecháváním televizních duelů, jaké si mohl dovolit před lety. To vše by představovalo obrovskou zátěž fyzickou i psychickou. A je také málo pravděpodobné, že by v podstatě neperspektivní kandidát získal na kampaň potřebné finance.

Šťouchání do koalice

Ale Zeman ve skutečnosti kandidovat nechce, jen se teď směje pod fousy, že kvůli jeho plácnutí do vody – otázku na prezidenství si přece možná objednal – média v prázdninově okurkové sezóně překotně oslovují politology a ústavní experty.

A Zeman samozřejmě také šťouchá do vládní koalice, která vidí stabilně pevné postavení Petra Pavla, proti němuž sice nyní silně brojí, ale žádným jeho nadějným soupeřem zatím nedisponuje.

Čtěte také

Macinkovými ústy říká, že by do voleb měl proti Pavlovi jít „občanský“ a nikoli politický kandidát, k čemuž Babiš přikyvuje, ale záhy zase z útrob ANO slyšíme, že největší vládní subjekt nemůže nemít svého nominanta. I třeba pocházejícího zvenčí a nikoli z politických kruhů.

I Zeman si myslí, že ANO má někoho vybrat, ale podle něj naopak jednoznačně personu s politickou praxí. A vhodný se mu, a to neříká poprvé, jeví expředseda sněmovny a místopředseda ANO Radek Vondráček.

Zemanovýma očima člověk „čestný, vzdělaný a lidský“. Který by to však měl proti Pavlovi víc než přetěžké. A každý si může po svém vykládat Zemanovu větu: „Je-li ‚občanský‘ kandidát podporován miliardářem, je něco shnilého ve státě dánském.“ Těžko říct, na koho, případně na koho všeho, jí míří.  

K exprezidentově rozhovoru v duchu spíš „kanadsko-žertíkovském“ lze ještě dodat, že čelný ústavní právník Jan Kysela chápe omezení na dva mandáty jako pojistku před tím, že „nějaká osoba s prezidentským úřadem příliš sroste a bude hrozit nebezpečí přílišné koncentrace moci“.

V USA jistě, tam je prezident zároveň premiérem a třímá v rukou sílu přímo velmocenskou. Ale u nás je fakticky nejmocnějším předseda vlády a ten přece může stát v jejím čele vlastně nepřetržitě. Byť mu to bude prezident do jisté míry komplikovat. Zásadní obrat pak ovšem stejně musí vykonat voliči.

Autor je komentátor Českého rozhlasu