Herci a rok 1968. Jaké vzpomínky ukrývá rozhlasový archiv?

Čtěte také

Když Jan Werich v březnu 1968 mluvil o budoucnosti pražského jara spíše s velice opatrným optimismem, mohla jeho skepse v tehdy uvolněné společnosti vyvolat přinejmenším údiv.

Nikdo tehdy nemohl tušit, že se Werichovy obavy už za půl roku ukáží jako oprávněné – a že vývoj Československa nabere směr, který si tehdy dokázal představit jen málokdo.

Promluvili Havel, Kačer i Janžurová

Osudný 21. srpen 1968 je v rozhlasovém archivu zachycen nejen slavnou nahrávkou oznamující intervenci, ale také svědectvími dalších aktérů, kteří se v prvních hodinách okupace zapojili do vysílání.

Čtěte také

Václav Havel s Janem Třískou promlouvali z libereckého studia, zatímco Vlasta Chramostová se Stanislavem Milotou zaznamenávali dění v okolí rozhlasu. Jan Kačer se o vpádu vojsk dozvěděl během pracovní cesty v Norsku. O šest dní později pak k mladým lidem prostřednictvím rozhlasu promluvila tehdy sedmadvacetiletá Iva Janžurová.

Jenže srpnovou invazí příběh československých herců v roce 1968 nekončí. Právě tehdy se začíná rozhodovat o jejich dalších profesních i osobních cestách. S nastupující normalizací někteří přicházejí o možnost pracovat, jiní se přizpůsobují novým poměrům a další volí emigraci. Rozhlasové nahrávky zachycují i tyto rozdílné osudy.

„Nedělal jsem ani nápovědu“

„Jednou jsem si v novinách všiml, že Vinohradské divadlo hledá nápovědu, tak jsem honem letěl za ředitelem a říkám mu: ‚Pane řediteli, já nemůžu hrát v divadle, tak já bych šel dělat tu nápovědu.‘ A on mi na to říká: ‚Prosím vás, pane Tokoš, přece vy nebudete dělat nápovědu!‘ A já jsem říkal: ‚No jo, ale já nemám na chleba.‘ A on mi na to odvětil: ‚Vy nemůžete dělat nápovědu, vy jste herec.‘ Tak jsem ani tuto práci nedělal,“ vzpomínal po revoluci herec Lubor Tokoš.

Čtěte také

Ladislav Mrkvička zase popisuje náhodu, která mu umožnila u herectví zůstat. Jan Vlasák vysvětluje, proč se nerozhodl pro emigraci, zatímco Jitka Frantová hovoří o důvodech, které ji naopak přiměly Československo opustit. A Jaroslav Moučka v roce 1978 otevřeně mluví o svém členství v KSČ a lítosti nad účastí v reformních hnutí jara 1968.

Co vedlo některé herce k tomu, aby v srpnu 1968 promluvili k veřejnosti? Proč jiní později odešli do emigrace, zatímco další zůstali a přizpůsobili se novým poměrům? A jak se jejich postoje promítly do toho, co mohli v následujících letech dělat a říkat? Odpovědi přináší Archiv Plus. Poslechněte si celý pořad na začátku článku.