Vlády nebo centrální banky tvoří nejen fiskální a monetární politiku, ale fakticky nastavují ekonomické prostředí, ve kterém žijeme, pracujeme, podnikáme. „Pokud na politiku rezignujeme, tak zdegeneruje, postupně si ostříhá všechny kontrolní mechanismy, politici si zjednoduší život na maximum a ekonomika se zastaví, naše prosperita nepřijde a oproti ostatním budeme chudnout,“ říká v pořadu Řečí peněz ekonom České spořitelny Michal Skořepa.
„Nejjednodušší základní pohled, který panoval kdysi dávno, je relativně liberální: nechme ekonomiku běžet. Stát by měl být v pozadí a dělat jenom základ, aby se dobře podnikalo,“ vysvětluje Skořepa. „Nachystat všechno jako švédský stůl pro hostinu a berte si podle toho, co se vám hodí do byznysu, protože to víte lépe než státní úředníci.“
Čtěte také
Jenže v mnoha oblastech může dojít k tržnímu selhání, kdy ekonomika opomíjí společensky prospěšné projekty, protože jsou nevýnosné. Za typický příklad označuje ekonom vědecký výzkum nebo podpora začínajících podnikatelů. Naopak i větší státní intervence nesou svá rizika, protože zodpovědní úředníci mohou dělat chyby nebo podléhat korupci, uznává.
Zodpovědnost při formování státního hospodaření ale částečně leží i na voličích, kteří o podobě vlády a jejím programu rozhodují svými hlasy, zdůrazňuje:
„Výsledky ekonomiky, zejména v prvních letech vládnutí dané vlády, jsou dány tím, co se dělo předtím. Zejména malé ekonomiky, jako je česká, jsou hodně ve spárech toho, co se děje kolem nich, takže pro dlouhodobou stabilitu a jsou důležité jejich instituce.“
„To je podstavec, na kterém se do budoucna dá stavět. Ale má to nevýhodu, že budování těch institucí nějakou dobu trvá a mnohdy stojí peníze, které v tu chvíli nelze vrhnout lidem do kapes,“ doplňuje.
Nezkazit si budoucnost
Voliči by si ale měli zejména dát pozor na to, aby byly politikovy sliby realistické a v souladu s fungováním ekonomiky, doporučuje Skořepa. Pro to je potřebný alespoň elementární přehled o fungování jednotlivých institucí a kritické uvažování s výhledem do budoucna.
Čtěte také
„Volič musí mít finanční a makroekonomickou gramotnost, aby uměl posoudit, že určité věci navrhovat je dobře a určité ne,“ apeluje ekonom. „Typicky pokud politici volají po tom, aby Česká národní banka snížila úrokové sazby, protože inflace je vysoká, by si správný volič měl uvědomit, že to je nevhodný tlak na centrální banku, kterou tu naopak máme právě proto, aby dávala pozor na inflaci. Protože když to nebude dělat, tak inflace bude vysoká.“
Její výši přitom neovlivňuje jenom centrální banka, byť je to jejím úkolem, upozorňuje Skořepa. Inflace může být dána také nenadálými událostmi, zpravidla globálních rozměrů, ale také rozhodováním vlády a jejím hospodařením.
K její dlouhodobé stabilizaci může přispět zefektivnění trhu práce, který je v Česku dlouhodobě napjatý, regulace trhu s bydlením a hlavně zvyšování kvality školství a vzdělávání, které podporuje voličskou gramotnost.
Čtěte také
„Jsme u kořene věci – u povahy populace a toho, jak přistupujeme, k tomu, co se kolem nás děje,“ shrnuje Skořepa a vyzývá:
„Je čistě na nás, jestli naše ekonomika pojede dál, anebo se postupně zastaví. S tím nám nikdo nepomůže, ani instituce nás z toho nevykřešou. Základem je, jestli v sobě máme takovou kulturu a tah na branku, snahu věcem porozumět a nezkazit si budoucnost. To je na nás.“
Proč je inflace tak sledovaný ukazatel? Co musí instituce dělat, aby si získaly důvěryhodnost navzdory politikům? A jak by měl vypadat dobře fungující vztah mezi státem a ekonomikou, aby občanům dlouhodobě rostla životní úroveň? Dozvíte se v záznamu celého rozhovoru. Ptá se Václav Pešička.
Comments
Nothing yet. Say the first thing.
Sign in to join the conversation.