O koňskou délku #24: Dorotčina rodina 🐥

Když Jiří Trávníček začal se svou rodinou před deseti lety budovat francouzský hřebčín Haras de Beaufay, pustil se v návaznosti na normandský projekt do proměny vlastního chovu. Rozšířil stádo o několik blacktype klisen s atraktivními původy a naopak přistoupil k selekci dosavadní krve. Dvě z dřívějších „pegasovských“ rodin paradoxně přetrvaly dodnes. Kromě Peinture Naive, k níž patří Queen Of Beaufay, Polyan a mnozí další, stále září s nečekanou silou i krev klisny Desert Reef.

Vnučku velkého Rainbow Questa koupil Trávníček pro svou stáj Pegas na podzim 2003 jako dvouletou poté, co v irském tréninku Michaela Halforda vyhrála menší dostih v Roscommonu. V Česku debutovala jako svěřenkyně Romana Vítka čtvrtým místem v Jarní ceně klisen, kde ztrácela pět a půl délky na vítěznou Argantu, a její krátká kariéra skončila sedmým místem ve Velké červnové ceně.

Ze dvou hříbat Desert Reef se dostalo na dráhu jen to první, hnědka Dorotka. Spojení její matky s otcem So Long Slew vzniklo narychlo a pod tlakem okolností. Za tehdy přehlíženým a dnes už zcela zapomenutým hřebcem, jehož dostihovou kariéru překazila těžká pneumonie po letu z USA do Evropy, vezli klisnu do Ochozu Trávníček s Vítkem osobně. Výsledkem nezvyklé akce byla právě rychlá Dorotka. Vítězka osmi dostihů a třídová sprinterka se zapsala do povědomí diváků i tím, že dovezla Petra Foreta k titulu žokeje.

Nejlepším Dorotčiným potomkem byl zatím klasický vítěz a bojovník s velkým srdcem Dino, ale do tohoto hodnocení ještě může výrazně promluvit tříletý Dorzal (na přiložené fotce Evy Kopečné je zachycen jako hříbě po boku matky Dorotky). Loni v říjnu zaujal při debutu v pařížském Longchamp, kde jako outsider s kurzem 76:1 deklasoval pole o pět délek a aktuálně je přihlášen nejen do Velké jarní ceny a Českého derby, ale i do francouzských obdob těchto klasických dostihů. Další polobratr Doram se etabloval na proutěných překážkách, když ovládl Zlatou sponu tříletých a Křišťálový pohár města Pardubic.

Zatímco rodina Peinture Naive v Trávníčkově chovu nadále vzkvétá, Dorotku i její jedinou dceru Dakotu chovatel už před časem prodal, přestože pokračovatelka úspěšné klisny dokázala vyhrát Cenu Latiny a classe 3 v Paříži. Dnes osmiletá Dakota stojí u Evy Kopecké, dala roční Desnou (Amico Fritz) a loni ji připustil Eagle Top. Při březnové návštěvě střediska Zhoř u Jihlavy jsem se Jiřího Trávníčka zeptal, zda tohoto prodeje trochu nelituje. Přiznal, že svým způsobem možná ano, ale že to bylo jedno z rozhodnutí, která si vyžádala selekce v rámci soustředění na Haras de Beaufay, kde se všichni současní šampioni Pegasu narodili.

„Chov je velmi komplikovaná disciplína. Ale v některých ohledech mnohem stabilnější než dostihy. Je to generační záležitost, kterou nelze uspěchat. Musíte nejprve položit pevné základy v podobě kvalitního genofondu a dál ho zvelebovat. Já dnes nezakládám chov proto, abych z toho měl, obrazně řečeno, zítra potěšení, ale aby v tom jednou mohla pokračovat moje dcera, která na tom se mnou pracuje. Samozřejmě že mě stále baví vyhrát velký nebo klasický dostih v Česku, ale už to není priorita. Stejnou měrou mě teď těší i úspěchy našich odchovanců, které si koupily jiné stáje.“

Pokud vás zajímají detaily a ještě jste se k tomu nedostali, poslechněte si dvoudílný podcast s Jiřím Trávníčkem, který jsem v březnu natočil pro EquiRadio.

• 🎧 1. díl: Budování hřebčína byl proces, stádo budeme dál posilovat

• 🎧 2. díl: Štafetu už přebírá rodina. Chov bez kontinuity nemá smysl

Česko má po více než půl století překážkovou žokejku. Lenka Neprašová potřebovala k navázání na legendární Evu Palyzovou jen necelé čtyři roky. Jejím padesátým vítězem se stal 14. března v Trevisu čtyřletý valach Romolo.

„Myslím, že publikum muselo být trochu překvapené, když vidělo, jak jsem tam jásala po dostihu se čtyřmi startujícími. Ale stát se v jednadvaceti letech žokejkou je prostě neuvěřitelné a jsem za to strašně šťastná. Vlastně jsem o tom nikdy ani nesnila, až časem mě napadlo, že by to jednou bylo hezké. Povedlo se to díky trenérům a majitelům, kteří mě podporují, a moc jim za všechno děkuji.“

Většina dní prošumí, aniž by si je člověk dokázal později vybavit, ale existují i takové, které nadlouho zůstávají v paměti s udivující přesností. Pro mě k nim patří 2. únor 2006. Jel jsem do Napajedel, abych pořídil reportáž z tamního hřebčína pod tehdejším novým ředitelem dr. Janem Fillou. Mrzlo, až praštělo, a vlak si razil cestu bílou zimní krajinou. I po dvaceti letech mám před očima, jak jsem se brodil sněhem a přede mnou vystoupil do popředí nejprve starý baltazziovský zámek a nakonec i hřebčín. Dostal jsem audienci u šampiona plemeníků Rainbows For Lifea, kolem jehož boxu kmital s vědry „hřebčák“ pan Borusík, a pak jsem se díval, jak pan Josef Zlatník diriguje návrat chovných klisen do stájí. Ani jeden z této trojice už není mezi námi. Totéž platí i pro samotný napajedelský chov, dění kolem něj však neustává. Na konci ledna zamítl Městský soud v Praze obě žaloby, podané na loňské rozhodnutí Ministerstva kultury o rozsahu památkové ochrany. V březnu pak ministr kultury Oto Klempíř rozhodl prověřit v rámci přezkumného řízení, zda předchozími verdikty nedošlo k poškození veřejného zájmu na ochraně kulturního dědictví… Ale zpátky k onomu zasněženému dni. Doktor Filla zůstal ve funkci ředitele relativně krátce, ale jako dlouholetý podnikový veterinář a patriot zůstává s Napajedly navždy spojen. Letos v únoru jsem za ním zajel na Moravu, abych si poslechl jeho vzpomínky. Výsledkem je dvoudílný podcast, který určitě doporučuji vaší pozornosti.

• 🎧 1. díl: Koně mi zavoněli a bylo rozhodnuto. Do turfu mě vtáhly Šinkvice

• 🎧 2. díl: Vzpomínky na Napajedla jsou hořkosladké. Problémy se daly řešit

• 📜 Akta Napajedla: souhrn článků na Jezdci.cz

Kdybyste se zeptali mé manželky, kdy a kde si každý rok poprvé spálím obličej na jarním sluníčku, neomylně by vám odpověděla, že na konci března na Dni otevřených dveří Luka racing v Bošovicích. Nejinak tomu bylo i minulou sobotu; tradice je prostě tradice. Letošní ročník se vydařil po všech stránkách – díky krásnému počasí dorazilo množství návštěvníků a pro mě to byla jako obvykle radost je spolu s Václavem Lukou moderátorsky provázet. Hvězdami předvedení koní byli Jawwal, Boulevard Blanqui a Bellator. Velký ohlas však měla i ukázka přirozené komunikace Michaely Soukalové v jednom z výběhů vedle cvalové dráhy. Figurantem byl dvouletý maďarský odchovanec Amor, který jako by z oka vypadl svému tatínkovi Wirelessovi. Na snímku Pavly Pechmanové vidíte, jak se mladí nebo psychicky složitější koně učí vyrovnávat s různými podněty a nečekanými situacemi. Roli náhodného cyklisty sehrál sám trenér na vypůjčeném kole od jednoho z návštěvníků. Pokud vás Míšina práce zaujala, před necelými třemi lety jsem s ní natočil podcast.

Nová sezóna je za dveřmi, ale chtěl bych vám připomenout ještě jednu důležitou událost uplynulé zimy. Jockey Club ČR vydal péčí obětavého Ondřeje Plachého a v nákladu 60 kusů osmý svazek České plemenné knihy anglického plnokrevníka vztahující se k období 2021 až 2024. Jel jsem si pro něj do kanceláře ve Velké Chuchli a doma jsem ho spokojeně založil ke všem předchozím vydáním české a československé plemenné knihy. Vždy když je beru do ruky, a je to docela často, uvědomím si ten dlouhý běh generací nejen anglického plnokrevníka, ale i všech mých předchůdců, po nichž jsem tyto knihy za různých okolností zdědil. Od vydání prvního svazku loni uplynulo přesně 100 let…

Při březnovém výletu na Jihlavsko jsem nemohl vynechat návštěvu u jednoho starého kamaráda. Trip To Rhodos, někdejší vítěz grupy 3, supervytrvalec mezinárodní třídy a Kůň roku 2017, vypadá i ve svých sedmnácti letech skvěle. Není divu: jeho nejbližší člověk a autorka fotky Eva Kopečná dělá všechno, co mu na očích vidí. Velkou zásluhu na valachově pohodovém důchodu má samozřejmě i majitel Jiří Charvát.

V pátek 6. března náhle ve svých 24 letech uhynul slovenský klasický vítěz a šampion Rosensturm. Odešel v něm plemeník, těšící se v obou částech bývalého Československa dlouholeté popularitě a v některých dostihových kruzích dokonce téměř kultovnímu statusu. V Irsku narozený syn velkého Monsuna v chovu výrazně překonal očekávání a kromě několika špičkových potomků dal i na provozní úrovni dlouhou řadu poctivých koní, kteří dělali svým majitelům radost. Chovatel Vítězslav Vanda, v jehož moravské stáji bělouš prožil dvacet let, mi vyprávěl:

„Vždy jsem tady měl dva plemenné hřebce, v boxech proti sobě. Rosensturm byl tak sebevědomý, že ho nikdy žádný z naproti stojících hřebců nerozhodil ani nezajímal. Chodil kolem nich a zůstával nad věcí, jako by si říkal: Hoši, ještě se chvíli musíte snažit, než budete tam, kde já… S jeho odchodem se těžko smiřuji, byl to člen naší rodiny. Nevím, jestli je to dobře, nebo špatně, že se koně dožívají nižšího věku než my lidé. Ideální by bylo, kdybychom se dožívali stejně, ale bohužel to nejde. Jsem s koňmi celý život a už jsem pár svých oblíbenců, jako byli Secret’n Classy nebo kdysi Lincoln, oplakal. Nikdy na ně nezapomenu, stejně jako na Rosensturma. Patří k těm, co v mém srdci zanechali nejhlubší stopu.“

Ve vysokém věku opustily v minulých týdnech tento svět také dvě výjimečné klisny. V 27 letech uhynula trojnásobná vítězka Melbourne Cupu Makybe Diva. V paměti stále zůstávají scény z roku 2005, kdy s žokejem Glenem Bossem stála po završení hattricku před stotisícovým publikem za skandování: „Diva, Diva!“ Boss měl na sobě dres v chorvatských národních barvách, neboť majitelem Makybe Divy byl emigrant z bývalé Jugoslávie, rybářský magnát Tony Santic. Klisnino zvláštní jméno vzniklo složením prvních dvou písmen ze jmen majitelových zaměstnankyň Maureen, Kylie, Belindy, Diane a Vanessy. Makybe Diva kromě tří ročníků Melbourne Cupu vyhrála ještě čtyři další grupy 1. Myslím ale, že za všechno mluví vzpomínka citovaná zpravodajem Racing Postu. Jeho kamarád se v době klisnina historického zápisu právě nacházel na palubě letadla. Najednou se ozvalo kapitánovo hlášení: „Dámy a pánové, hovoří váš kapitán. Dokázala to!“ A pasažéři propukli v ohlušující jásot. Inu, Austrálie.

Druhou plnokrevnou babičkou, jíž chci aspoň krátce složit hold, byla americká Serena’s Song. Jedenáctinásobná vítězka grupy 1 trénovaná legendou s českými kořeny D. Waynem Lukasem a matka několika šampionů v čele se skvělou Sophisticat se dožila požehnaných 34 let. Až do posledních dnů pobývala v hřebčíně Denali Stud v Kentucky. Jistě si mnozí vzpomenete, že na dráze hájila zeleno-žluté barvy zesnulých manželů Boba a Beverly Lewisových. „Bylo nám ctí, že jsme se o ni mohli po tři dekády starat. Znamenala pro nás víc, než dokážeme popsat. Doufáme, že teď už se shledala s Bobem a Beverly,“ napsal hřebčín na sítích. Není bez zajímavosti, že podobnou dlouhověkostí se může pochlubit i další hvězda Lewisových Silver Charm. Vítězi Kentucky Derby z roku 1997 je již 32 let.

Královský mítink Royal Ascot, na který se letos po čtyřech letech opět chystá česká stáj, má nejen velký sportovní, ale i společenský a symbolický význam. Další výmluvný důkaz nabídla v březnu britská bulvární média, podle nichž se následník trůnu princ William rozhodl, že princezny Beatrice a Eugenie se v červnu nebudou moci zúčastnit slavného kočárového průvodu Royal Procession v rámci zahájení jednotlivých dnů mítinku. Rázný Williamův postup vůči dcerám bývalého vévody z Yorku Andrewa je reakcí na pokračující odhalování blízkých vztahů rodiny Yorkových s vlivným sexuálním predátorem Jeffreym Epsteinem.

A to je dnes všechno. Na četné čtenářské dotazy potvrzuji, že dostihový kocour Homer neboli Houmík se má dobře, roste jako z vody a kdyby z toho měl rozum, poděkoval by vám za vaše pozdravy. Těším se na shledanou na dostizích v Chuchli na Velký pátek 3. dubna a v následujících týdnech i v Mostě, Pardubicích a na dalších závodištích. Děkuji za vaši přízeň i virtuální šálky čaje, které mi v rámci dobrovolné podpory newsletteru mnozí posíláte přes QR kód nebo tento odkaz – pokaždé mi to udělá obrovskou radost. I proto pro vás chystám jedno speciální vydání newsletteru jako poděkování. Krásné jarní dny, váš Martin Cáp.