Pár poznámek k Blažkově pádu

Dobrý den dobří lidé. A jste dobří lidé, protoe jste moc hezky reagovali na minulý článek o Mikýřovi. Respektive jste mne chválili, což je naprosto vpořádku. Mám rád chválu asi jako má Čestmír Strakatý rád černá trička- nic jiného neuznávám. Nejbizarnější reakce nicméně přišla od jistého chlapíka na Twitteru (ano, jsem jako takoví ti staří lidé, co říkají ulicím ještě dlouho po změně režimu jejich předchozím jménem) který prohlásil, že “knihy nečte” a nechal si článek (který měl 20 tisíc znaků) shrnout Grokem. Dvacet tisíc je znaků bez mezer je přitom běžná délka článků, kterou jsme v časopisech psali ještě v nultých letech (pokud šlo o měsíčníky).

Což mne přivedlo k tomu, že někdy v budoucnu tady vydám pár historek z 90’a 00’ let, protože… ano, chci vzpomínat a navíc byly cool.

Ale teď k Blažkovi. Je děsivé, když ministr, kterého považujete za (všeeho)schopnějšího z téhle party ministrů se projeví jako úplný idiot. Říká to něco o kvalitě politického materiálu v téhle vládě a do jisté míry i v téhle zemi. Na druhou stranu jeho pád považuji za pozoruhodný, stejně jako jeho příčiny a průvodní jevy.

“No one likes us, we don't care” je slavný pokřik obávaných fotbalových fanoušků Milwallu. A stejné heslo mohl mít Blažek ve svém politickém erbu- kdyby nějaký měl. (Ale bylo by to hezké, kdyby každý politik měl erb, žejo?). Blažek byl politický fixer non plus ultra. Dával Fialově vládě, která rozhodně neoplývá charismatickými komunikátory schopnost pronikat do jiných bublin. Podle mnohých vládu dohodl se Zemanem, měl ale dobré kontakty i do neziskového sektoru, kterým většinou lidé jeho politického nastavení mají tendenci opovrhovat. Prostě praktik, který věděl, že že v české politice, která oceňuje kýčovité černobílé symboly jeho role rozhodně nebude kritiky vychvalována. A měl to celkem fascinujícím způsobem “v piči”. Jeho vysvětlení legendární schůzky se Zemanovým loutkovodičem Nejedlým je dnes legendární právě díky Blažkově drzosti na hraně trollení, se kterou se ani nepokoušel hledat nějakou smyluplnou výmluvu, protože věděl, že je to stejně jedno. A když se nad tím zamyslíte- co měl tak novinářům říct? “Sorry, prostě jsem udržoval kontakty?” nebo “Domlouvali jsme vládu?”.

Pro Blažka bohužel stejnou bohorovnost a sebevědomí aplikoval zjevně i v kontaktu se svými soupeři coby ministr spravedlnosti. Což ho nakonec nejspíš sestřelilo. Protože to byly jiné váhové kategorie, než pár novinářů.

Důvod, proč bitcoinová kauza zajímá daleko víc novináře a politiky než obyčejné lidi je její naprostá nesrozumitelnost. Což souvisí s tím, jak ji novináři popisují. (A možná i proč ji popisují). Nevíme ani kolik peněz v tom lítá, nevíme, zda vůbec došlo ke zločinu, nevíme pořádně nic vyjma toho, že to je celé strašlivý zmatek. Upřímně, je to celé tak zpackané a ulepené na všech stranách, že jsem si skoro jistý, že kdyby nebylo čtyři měsíce před volbami, Blažek by to vklidu ustál.

Moje osobní teorie je, že se Blažek namotal (nebo nechal namotat) do nečeho, čemu nerozuměl zaslepen velkými penězi o které v celé té věci šlo. Za mne to mohlo být takhle: Jiříkovského advokát za ním přišel že ví o “zakopaném pokladu” tak velké hodnoty, že ho nejde jen tak nechat ležět. Miliardy už jsou miliardy. Oba se dohodli, že to zprcesují a přikryjí se tou miliardou darovanou státu jako důvodem proč to dělat. Pořád zbyde dost. Protože jak právník tak Blažek nebyli zrovna zběhlí a neměli velkou představivost, oběma (respektive hlavně Blažkovi) to celé bouchlo do ksichtu (určitě s něčím přispěním i o tom později). Blažek ale není hloupý, takže okamžitě rezignuje, Jiříkovský je asi trochu nešťastný, že je nejznámější český ex-trestanec hned po Kájínkovi a celý svět ví, že má likvidní miliardy, což zrovna v dnešní době není něco, čím se chcete proslavit. Ale jinak se vlastně nic nestalo.

Jedinou relevantní otázku tak položil Roman Týc - je Blažek idiot nebo desperát? Ta definice je jasná. Buď z celého procesu nic neměl, pak platí první nebo měl, pak platí druhé. Nicméně druhé nebude snadné zjistit. A určitě to nedokáží čeští novináři (pokud jim nepomůže někdo zevnitř policie). Je velmi snadné si představit, že Jiříkovského právník měl nějakou formu success fee za “odblokování” Jiříkovského peněženek. Které vzhledem k tomu o kolik šlo peněz muselo být obrovské. O tyhle peníze se klidně mohl s Blažkem podělit- a určitě by se to dalo udělat nějak diskrétně. Speciálně, když je ve hře krypto a oba se netajili tím, že se znají. Jak říkám, je to jen představa, ale abyste si ji dokázal představit, nepotřebujete ani nějak zásadně velkou představivost.

Blažkova aféra bude určitě oslavována jako velké vitězství investigativní žurnalistiky. Osobně si myslím, že z hlediska “uživatele” médií není zas až tak moc co slavit. Ministr sestřelený naprosto chaoticky popsaným případem, ve kterém není ani jasné, kolik peněz v něm vlastně lítá a který byste nedokázali přesně reprodukovat v pěti větách ani po týdnu, co si o něm čtete. Začneme na začátku. Jsou lidé, kteří tvrdí, že na začátku byla dražba bitcoinů, kterých si všimla Zdislava Pokorná a případ se nastartoval. Pak jsou jiní lidé, kteří tvrdí, že na začátku byl zásadní únik informací od policie, který novinářům celý případ řekněme “předehřál”. Je to rozdíl mezi tím, když si připravíte čerstvou pizzu včetně těsta, nebo když ji dostanete zmraženou v krabici. (Nevím proč, ale to přirovnání mně hodně baví). Přátelé Deníku N a lidé, co si hýčkají romantické představy o novinařině se samozřejmě přiklánějí k tomu prvnímu. Nepřátelé Deníku N a cynici k tomu druhému. Jediné, co jsem mohl udělat já pro to, abych se zorientoval je to, že jsem se zeptal několika svých známých ve vyšších patrech policie a politiky, co se tak asi říká. Zajímavé je, že většina lidí dotázaných mi tvrdila, že “u nich” se předpokládá, že jde o policejní únik.

Ne, že by to proboha něco znamenalo, rozhodně vám netvrdím, že to tak opravdu je. Ale když si k tomu přidáte můj cynismus, je to důvod, proč se přikláním spíše ke druhé verzi. Navíc, na Blažka měl zřejmě žízeň nejeden policejní útvar. Ostatně jestě na své poslední tiskovce sebevědomě dusal po neschopnosti NCOZ z Jiříkovského elektroniky za deset let cokoli zjistit. A určitě přitom nebyla jediná složka policie, na kterou si Blažek otvíral pusu. V souvislosti s Blažkovým sestřelením se zmiňuje jako možný zdroj informací pro novináře Ochranná služba Policie České Republiky. A boje s policií nebyly jeho jediné přestřelky v resortu. Řekl bych, že na sestřelení Blažka se pomalu začínala stát fronta.

Když k tomu přidáte i kauzy, které Blažka provázely, které se většinou týkaly Brna a na kterých často pracovali ti samí novináři… Zkrátka a dobře, myslím si, že Blažek si udělal příliš mnoho nepřátel, kteří se v jednu chvíli spojili.

Dalším důvodem proč myslím, že kauza byla “předvařená” je i to, že novináři poté co sestřelili Blažka dál víceméně tápou. Případ přestává žít, hlavního cíle už bylo dosaženo a o nějaký popis reality nebo snahu dopátrat se celého příběhu jakoby přestalo jít. Zatímco Deník N se snaží zkoumat, zda Blažek ovlivnil nějak samotný fakt, že Jiříkovskému soudy vrátily jeho techniku a tím rozjet linku, že byl aktivní konstruktér celé věci (a proč ne, viz bod 2.), Seznam zprávy už pak ze zoufalství jedou zprávy na úrovni Blesku, aby si alespoň trochu zatančily na Blažkově hrobě.

Pokud máte dojem, že jsem příliš skeptický nebo vůči novinářům pracujícím na této kauze předpojatý… máte možná stopové množství pravdy. A klidně vám řeknu v čeho moje předpojatost vychází.

Když jsem byl ještě aktivní novinář, vždycky mně bavily spíše časopisy a nesnášel jsem deníkařinu a tedy zpravodajství. Nikdy jsem nechodil na tiskové konference ani je moc nesledoval. Takže fakt nevím, jak to tam probíhá. Když jsem tedy viděl (naprostou náhodou) Blažkovu (jak se pak ukázalo poslední) tiskovku v roli ministra, byl jsem dost šokovaný úrovní dotazů. Tiskovku ovládli Zdislava Pokorná a Lukáš Valášek. A z jejcih dotazů máte dojem, že mají naprosto jasno. Valášek je dokonce tak rozjetý, že ho exministr v jednu chvíli musí krotit s tím, že už jen formulace jeho dotazu je právně problematická. Nechci to nějak dál hodnotit, pokud chcete podívejte se sami, ale upřímně- to nejsou otázky na které se dá odpovědět jinak než konfrontačně nebo ironicky. Ale jak říkám, nechci to nějak hodnotit, možná je to jen moje neznalost a je to běžná věc, ale upřímně jsem na to fakt koukal jako puk.

A nechápejte to špatně, tím neříkám, že se k politikům máte chovat uctivě. Jako přesvědčený dischordián jsem ke všem účastníkům politického divadla (a to včetně novinářů) bez ohledu na politickou příslušnost extrémně podezíravý. A vlastně je nemám rád. Ale proto taky dělám politickou komedii a ne politické zpravodajství.

I díky tomu si myslím, že novinářům (primárně z DN a SZ) šlo fakt jen o to sestřelit neoblíbeného Blažka a připnout si za to metál. Což je vpořádku. Přeju jim (a přísahám, že neironicky) ten aplaus na redakční poradě po Blažkově demisi stejně jako jednu z těch mnoha novinářských cen, které se tu rozdávají a která na ně nepochybně letos čeká. Ale já bych se rád dozvěděl, jak to bylo.

Jediným hmatatelným a nezpochybnitelným výsledkem celé akce tak je momentálně to, že víme, že Blažek je blb. (Pro verzi gauner nemáme v tomto případě zatím žádný důkaz byť se nabízí). A že vláda je skupina matláků, které se ale chová vlastně úplně stejně jako vedení každé korporace- když je úspěch, jedou v tom všichni, když je průser, jede v tom jen ten, kdo se nechá chytit. Což mi vlastně přijde dost málo. Speciálně když vezmeme v potaz, že collateral damage v celém případu je Tomáš Jiříkovský.

Což je chlápek, který provozoval nějaké tržiště, nechal se chytit, svoje si odseděl a nakonec po letech nedobrovolného HODLu ve vězení zjistil, že je daleko bohatší, než když do vězení nastupoval. A který je najednou v něčem, co připomíná klasický “mexican standoff”.

Je teoreticky velmi bohatý, ale aby byl bohatý i prakticky potřebuje vrátit svoji techniku, kterou má momentálně stát. Stát má techniku, která je klíčem k pokladu, ale bez Jiříkovského spolupráce se k penězům nedostane a když počítače smaže nebo zničí, přístup si zavře definitivně. Jiříkovský respektivě jeho právník se rozhodnou situaci odblokovat nejklasičtějším způsobem známým z pirátských knížek. “Ty máš mapu, já loď a lopaty, o poklad se rozdělíme.” V téhle situaci se Blažkův postup jeví naprosto logicky, je to dokonce přímo jeho parketa- nestandardní odvážné dealy. Celé je to bizarní, ale právně podle Blažka minimálně na té správné straně hrany… A pak to vybuchlo.

Kdo je v tom v téhle situaci úplne nevinně je samotný Tomáš Jiříkovský. Své si odseděl, policie na něj nic dalšího zjevně nemá. Chce zpátky svůj počítač. A koneckonců, pokud se policie nedokázala dostat k jeho pokladu, tak i ten. V rámci rozsudku mu stát zabavil co šlo- auta, dům i pozemky. Jeho bitcoiny, které ve vězení nedobrovolně HODLoval a které utěšeně rostly na ceně ale nikoli. Proč by na ně tedy neměl mít právo?

Nicméně spolehnout se na stát není nikdy dobrý nápad a Jiříkovský se tak okamžitě stává součástí hry o Blažka. Deník N ho okamžitě a bez sebemenších rozpaků identifikuje včetně místa bydliště. Následuje týden divokých spekulací, kdy je Jiříkovskému připisováno držení čehokoli mezi 3 a 13 miliardami korun. V situaci, kdy po Evropě probíhá vlna únosů a mučení lidí spojených z kryptoměnami a kdy, znovu opakuji, nejde z hlediska zákona o obžalovaného ani obviněného to není zrovna elegantní. Což si brzy uvědomí i autorka článku.

No… u toho bych se zastavil. Politickou asi ano. Ale co třeba osobní? Vyoutovat někoho jako držitele miliard v situaci, kdy se pár set kilometrů odtud kvůli menším částkám běžně řežou prsty a lidi se unášejí za bílého dne… prostě není příliš elegantní.

Když novináři mluví o "odsouzeném drogovém dealerovi", mají pravdu, zároveň je to člověk, co svůj dluh státu z právního hlediska zaplatil, své si odseděl, zaplatil, co po něm stát chtěl a má právo na klidný život. Jistě, celou tou operací na vysvobození BTC spustil nějaký řetězec událostí, které mu spadly na hlavu protože celá věc zahrnovala politiku, ale to není úplně jeho problém. A nevím, zda nutně "musel tušit", že mu přijdou novináři zaklepat na dveře. A nejen to- že budou naprosto volně a divoce spekulovat o jeho majetku. A to i v situaci, kdy připustíme, že to mohl být on a nikoli Blažek, kdo byl architektem celé věci.

Ostatně adresa každého z nás se dá běžně zjistit. A není důvod ji zveřejňovat jen proto, že “veřejnost něco zajímá”. Mě třeba zajímá, kde přišla Zdislava Pokorná k informacím, které celé tohle spustily. A taky jí kvůli tomu nepůjdu bušit s fotografem na dveře.

A tady řeknete- ale to jsou novináři přece, chrání své zdroje. A ano, jak kdysi kdosi legendárně pravil na Twitteru: “já jsem hodně pro chránění zdrojů”. Bez ironie. Ale zároveň si pojďme říct, že tohle máme právo vědět, zda jíme ručně dělanou nebo mraženou pizzu. Mnoho z nás má zafixované novináře jako jakési svaté muže a ženy, kteří stojí na hranici mezi demokracií a barbarstvím. A oni se tak nejspíš vidí taky. A je to tak ok. Ale fakt to nejsou svatí lidé, jejichž práci nemáme právo kritizovat.

Stejně tak ne každý pád ministra je vítězstvím demokracie. Někdy (často) je to jen projev obecného chaosu, jindy třeba jen další tah v partii jejíž hráče nevidíme. Chci říct, novináři nejsou svaté obrázky. Nestojí sami o sobě, jsou součástí celého procesu. A někdy vědomou. Vztahují se na ně stejná pravidla, jako na všechny další. jsou kritizovatelní, jejich práce má být přezkoumatelná (a nemyslím soudně, ale v diskusi) a obhajitelná.

Jo a když už o tom mluvíme…

… tohle je jeden z nejblbějších pokusů o obhajobu kolegyně ever. “Pán, který chtěl darovat státu miliardu je odsouzený zločinec,který dobrovolně obchodoval s podsvětím” je logika, kterou když dotáhneme do detailu nás zbaví nutnosti mít nápravná zařízení protože “jednou zločinec, vždycky zločinec”. Plus já si třeba myslím, že pokud se státem podepíšu třeba smlouvu o mlčenlivosti, že moje jméno nevyjde najevo.

Určitě by se nic z toho nestalo, kdyby ministr Blažek nedostal nápad na “deal roku” a určitě je ta situace tak divná, že stojí za to o ní psát. Už je proto, že se v ní točí politik a hodně peněz.

Nicméně Jiříkovský celkem pochopitelně ujel ze země a dokážu si představit, že pokud ho někdy ještě uvidíme zpátky z republice, bude to buď v poutech nebo v rakvi. Což tuhle větev případu podle mého uzavírá.

Rychlá rezignace Pavla Blažka možná naznačuje, že se vydal cestou bývalého ministra spravedlnosti Pavla Němce, kterému se kdysi také udělal právní názor, že katarského prince (a pedofila) je možné vydat do Kataru. A záhy se už nemusel obtěžovat politikou.

Před námi jako diváky (pořád velmi neúplného příběhu) tak stojí pořád daleko víc otázek než odpovědí. Ta první, na kterou se možná dozvíme odpověď záhy bude- zbyli Pavlu Blažkovi vedle sešikovaných nepřátel pořád ještě nějací spojenci?