Mikýřova úžasná pouť na temnou stranu...

Jsem z generace, která žije na hraně mezi érou “ekonomiky informací” a “ekonomikou pozornosti”. Prvních třicet let života jsme strávil tím, že jsem informace aktivně vyhledával, což byla nutnost, když jste se chtěl v předinternetové a předsociální době něco zajímavého dozvědět. Posledních dvacet let se mi naopak spousta lidí aktivně snaží něco říct a pomocí zábavně zabalených názorů a informací usiluje o moji pozornost. Což s sebou nese mimo jiné i jistou míru mojí opatrnosti, nebo třeba paranoidní kritičnosti pokud chcete, vůči světu kolem sebe.

To jen abyste pochopili, jak jsme se dostali až sem. K rozboru Mikýřova posledního videa, v němž odhaluje za potlesku spřízněného davu… že pitomí lidé dělají pitomé věci. A někdy ani to ne. A rád bych se pokusil vysvětlit nejen to, proč si myslím, že to video je nejen intelektuální kýč, ale proč si dokonce myslím, že je postaveno na mnohém z toho, proti čemu Mikýř až dosud ve své kariéře vystupoval.

Než začneme, měli bysme dát stranou všechny potenciální false flagy. Takže ne, nepíšu to proto, že bych Mikýřovi záviděl úspěch ani proto, že bych sám něco podobného neuměl natočit. Pokud Mikýřovi něco závidím, je to jeho energie, talent a mládí. Ale rozhodně ne úspěch. Považuju ho dlouhodobě za jednoho z nejlepších videotvůrců své generace a úspěch si rozhodně zaslouží. Dělá svérázné věci, které vizuálně i intelektuálně dalece převyšují většinu toho, co se tady dělá (nejen) na internetu. Nicméně jeho poslední video do téhle kategorie nepatří. A i když bych nedokázal vymyslet ani replikovat většinu jeho tvorby (díky tomu, jak vymyšlená a vizuálně zpracovaná je), tohle video bych dokázal udělat taky.

A nejen to, dokázal by ho, za určitých podmínek, udělat prakticky každý. Jak se pokusím rozvést níže.

Nepíšu to ani proto, že bych já sám do Číny jel, chtěl jet nebo ji obhajoval. Jasně, přijde mi zajímavá, stejně jako zbytek Asie, která mě baví velmi jako celek. Stejně tak si myslím, že narativ “Čína jsou komunisti, fuj” je příliš zjednodušující. Ale to je téma na úplně jiný post. Já bych nicméně nejspíš Mikýřovým testem prošel- a důvodem je čistě to, že bych nejspíš nedostal čínské vízum. Když jsem byl naposled v Číně v roce 2013 (za svoje peníze s partou kámošů jako běžný turista), octl jsem se mimo jiné ve Lhase a dále v Tibetu. Z čehož jsem si přivezl nejen první zkušenost s tím, co vám udělá výšková nemoc když se bez aklimatizace vydáte do 5000 metrů nad mořem, ale i hezkou reportáž, která vyšla v Reflexu, kde jsem tehdy dělal. Někde byste ji možná ještě vyhrabali, kdybyste moc chtěli. Neříkám to, abych si hrál na nějakého bojovníka za demokracii proti komunistické krutovládě. Ale vzhledem k tomu, že to bylo ve vzrušené době kterou provázela mimo jiné masivní vlna sebeupalování mnichů ve Lhase a já tak nějak nikomu neřekl, že jsem novinář a něco o Číně či dokonce Tibetu budu psát, počítám, že mi to celé na čínské ambasádě v Praze sociální skóre úplně nezvedlo. Takže od té doby předpokládám, že pokud je čínský surveillance state alespoň z poloviny tak efektivní, jak si tady představujeme, nemá asi velký smysl, abych žádal o čínské vízum. Což jsem od té doby taky neudělal a dokud nebude vyloženě zbytí, asi ani dělat nebudu.

Takže když už jsme si vysvětlili, že Mikýřovi nezávidím (teda závidím, ale ne úspěch) a nejsem čínský agent, proč to píšu? Protože to video považuju za špatné a protože si myslím, že útočí na fakt špatné pudy. Jinými slovy, dělá opak toho, co se tváří že dělá.

Začneme u samotného charakteru Mikýře jak si ho Martin vytvořil. (A aby nedošlo ke zmatení- budu slovem “Mikýř” označovat postavu, zatímco slovy Martin nebo Mikyska samotného autora.)

Mikýř a jeho Úžasná pouť internetem je od začátku pozitivistický projekt. Mikýř putuje internetem a potkává různé bizarní postavy, které dělají divné věci. Pobaveně je pozoruje, případně odhaluje jejich pravé motivy. Je to jakýsi veselý naivistický dobrý rytíř internetu. Jeho nejčastější komediální polohou je ironie a deadpan obličej. A jeho motivace je nejčastěji snaha odhalit podvodníky či scammery. Prostě lidi, co to s ostatními lidmi nemyslí dobře pro svůj prospěch. Vždy je na straně “dobra” proti “zlu” (které vždy je nebo působí větší) vybaven pouze vtipem a fascinující schopností vizualizace sdělení. Reprezentoval zdravý rozum proti šílenství některých influencerů, kteří jsou pro peníze, slávu nebo obojí ochotni ohýbat realitu tam, zpátky a dokolečka. A nutno říct, že v téhle oblasti udělal sposutu dobré práce- odkopal mnoho scammerů a loudilů a nasvítil hodně temných koutů toho, čemu se obecně říká “influencing”.

Poprvé podle mého názoru Mikýř z téhle role vypadl před asi dvěma lety při rozhovoru se Shopaholic Adel. Pokud nevíte- jde o bizarní postavu českého internetového prostoru, na první pohled duševně nemocnou osobu (když už to má někdo napsané ve svém hesle na Wiki, nemůže to být zjevnější), která je dobrá maximálně k tomu, aby se na jejím, ke zjevně nepříjemnému konci směřující osudu/kariéře popásaval bulvár. Na první pohled jde o člověka, který potřebuje ze všeho nejvíc odbornou pomoc, nicméně Martinu Mikyskovi to tehdy stejně stálo za to, aby s ní udělal rozhovor. Kde se jí ptá například na to, proč má zmrzlina nějakou barvu a záměrně jí říká věci, které jsou zcela zjevně mimo její chápání. Ten rozhovor vzbuzuje na první pohled husí kůži- ze špatných důvodů. Bez ohledu na množství sledujících Shopaholic Adel (což je číslo, kterým se šermuje na začátku videa ve snaze vysvětlit proč to celé vzniklo) je to především, hlavně a pouze trollení duševně vyšinutého člověka za účelem získání shlédnutí a pro potěchu vlastních fanoušků, což ostatně Mikýřova fanbase okamžitě pochopila a ocenila.

Když jsem tehdy rozhovor zaznamenal, překvapilo mně, že vzniknul (protože to bylo zcela mimo pozitivní charakter, který Martin pro Mikýře vytvořil), ale nevěnoval jsem mu velkou pozornost. Trochu jsem se sice podivil, kde jsou všechny ty morální majáky, které neustále kážou o tom, že humor nemá ubližovat nebo řeší kde jsou jeho hranice ale nakonec jsem si řekl, že si prostě influenceři dělají influenceří věci a možná je za tím něco, co mi jako stárnoucímu člověku uniká. A pustil to z hlavy.

Vzpomínka se mi nicméně vynořila hned během prvních minut videa, ve kterém Mikýř dělá svojí fenomenální past skrytou kamerou pod záminkou odhalování síly čínské propagandy. Nebo tak něco. Záměrně říkám “nebo tak něco”, protože od začátku není jasné, co je cílem videa. Ukázat jací jsou někteří influenceři idioti? Pravděpodobně. Ukázat sílu čínské propagandy? To asi ne. Nebo ne přímo. Čínská propaganda tu slouží jako záminka pro začátek příběhu a pak pouze jako rekvizita, která dodává jednotlivé absurdní prvky, kterými jsou influenceři pod skrytou kamerou krmeni. Když to přeženu, dodá nám Maa, všechny ty absurdní komunistické narážky, kterou jsou influenceři pod skrytou kamerou ochotni odkývat (a ty nejretardovanější z nich dokonce podepsat) a pak samozřejmě vizuály pro merch protože když už z někoho děláte idiota, je třeba k tomu prodávat i hrneček a čepici.

A tady je můj první a základní problém s celou věcí. Tváří se to jako něco, co to není. Není to ani varování před čínskou propagandou, není to ani ukázání toho, jak propaganda funguje. A rozhodně to není “investigace” jak někteří diváci po předpremiéře dílu nadšeně hýkali. Takhle- pokud tomuhle říkáte investigace, jste stejně tupí, jako ti lidé, co v tom videu vystupují. V nejlepším případě je to zábavné video postavené na zcela primitivním sdělení “my dobří, Čína špatná, pojďme se smát retardům, kteří to nechápou”. Což je asi pro hodně lidí dostatečné, ale ve skutečnosti je to ta nejnižší možná laťka. Není tam prostor doslova pro žádnou nuanci, pro žádnou další myšlenku nebo diskusi. (A že by ty nuance a a ta diskuse zrovna v současné geopolitické situaci byla potřeba víc než kdy jindy. Ale i to je na jiný článek.)

Celý nápad funguje jen na tom, že je třeba najít někoho, kdo “my dobří, Čína špatná” nechápe, abychom se mu mohli vysmát. A už fakt, že v i tak intelektuálně smutném bazénku, jakým je česká influencesféra se ze čtyřiceti oslovených našlo doslova jen pár lidí, kteří na to skočili jen ukazuje, jak slabá původní idea byla. Slabá je o to víc, že není ani nijak šokující. V zemi, kde si Čína koupila prezidenta, fotbalový klub, držela si banku, v jednu chvíli měla podíl v televizi a dalších podnicích (než to Číňany přestalo bavit) není samotné odhalení, že tu Čína zkouší získat vliv jakkoli objevné. Znovu- funguje jen to, že je někdo tak blbý, aby tohle nevěděl. Ale Mikýřovo video z vás v tomhle ohledu chytřejší neudělá. (Mimochodem, pokud chcete vědět, jak třeba taková věc jako čínský vliv v Čechách funguje, doporučuji třeba tenhle výborný článek Jakuba Zelenky. )

Navíc je celá idea fakt velmi líně podaná ze strany samotných tvůrců. Jak vážně můžeme brát to varování před “autoritářskými režimy” od někoho, kdo svá videa šíří po TikToku, sociální síti, kterou zjevně ovládá onen autoritářský režim, před jehož vlivem Mikýř varuje.

Jinými slovy- ty si tady děláš legraci z lidí, kterým nevadí dělat pro Čínu, máš plnou pusu autoritářských režimů a školíš národ z čínských vlivových operací a přitom si ani nedokážeš vypnout TikTok, aby to alespoň trochu vypadalo, že to myslíš vážně?

Abyste to nechápali špatně. Neobviňuju Mikysku a jeho tým z nějakého pokrytectví. Já sám Tiktok nepoužívám ani ho nemám nainstalovaný. Ale můj pořad ano a můj kolega, co dělá sociální sítě na něj postuje. Nejspíš. Nemám ho jak zkotrolovat.

Pointa je jinde. Tohle je jen další věc, která ukazuje, jak slabý a nepromyšlený celý původní nápad je. Je to totiž věc, na kterou by se kdokoli z těch, kdo v jeho videu nedobrovolně vystupují mohl Mikýře zeptat. A byla by to naprosto legitimní otázka. Jenže to by musel vědět, že je u něj v pořadu. A Mikýř by mu musel dát šanci.

Za mne největší problém videa totiž nastává v okamžiku použití skryté kamery. A tady mi dovolte malou odbočku. Použití skryté kamery, navíc v kombinaci s provokací k nějakému jednání je extrémně problematická věc na mnoha úrovních. A není náhoda, že ji s oblibou využívají ty “autoritářské režimy”, kterými se Mikýř ve videu neustále zaklíná. V zemích s dlouhou novinářskou tradicí jako je třeba Británie je tohle jednání problematické a odůvodnitelné pouze zásadním veřejným zájmem. Spoiler alert- což odhalení toho, že influenceři jsou ochotni podepsat každou píčovionu fakt není. Můžete si o idiocii těch lidí, které Mikýř “odhalil” myslet, že je velká nebo třeba nebezpečná (což je), ale není protiprávní a dokonce ani nějak (z jejich pohledu) amorální či výrazně překvapivá. Nepáchají žádný zločin a dokonce se ani nechovají nějak zásadně rozdílně vůči svému veřejnému obrazu. Neporušují žádný veřejný slib. A dokonce ani svým domnělým zaměstnancům neslibují něco, co by bylo nějak skandální. Nicméně Mikýř se nás snaží přesvědčit (a protože je dobrý vypravěč a manipulátor pozornosti, tak se mu to i povedlo) že už jen neznalost zeměpisných a politických reálií nějaké země je dobrý důvod vás, nebo kohokoli jiného, zesměšnit. A na vašem zesměšnění vydělávat peníze.

Proč se natáčení skrytou kamerou považuje obecně za nejen negustovní ale i nebezpečné je přitom jasné. Je neférové a ničí obecnou společenskou důvěru. Vysvětlím. Jako společnost fungujeme jen díky tomu, že mezi sebou máme nějaký stupeň důvěry. V každý okamžik našeho fungování. Důvěřujeme tomu, že peníze, kterými platíme mají tu hodnotu, která je na nich napsaná. Důvěřujeme tomu chlápkovi, který proti nám jede v 80km/h na okresní silnici, že zůstane ve svém pruhu. Důvěřujeme tomu, že když jdeme v restauraci na záchod, nedal tam majitel někam kameru a teď si někde nehoní nad zvětšeným obrázkem našeho penisu u mušle. Natáčení skrytou kamerou tuhle důvěru samozřejmě narušuje. Ostatně v angličtině se podvodníkům říká “con- artists”, přičemž ono “con” je zkratka pro confidence, tedy důvěru. Získat něčí důvěru a pak s ní pracovat je ostatně něco, co dělají zločinci každý den, když volají lidem a předstírají, že jsou policisté a nutí babičky vybrat všechny úspory a hodit je do bitcoinmatu. Dělat tohle pro zábavu je samozřejmě idiotské. I proto si Mikyska jako záminku pro tohle video vybral Čínu. Aby to vypadalo, že to není jen zábava. Nicméně nic jiného než zábavu to video nenabízí.

Mimochodem i nejslavnější lidé, kteří v Británii podobné věci dělali (většinou pro bulvární média ale i tak s daleko silnějším veřejným zájmem, než který předstírá Mikýřovo video) nakonec skončili špatně, protože tyhle věci vás nakonec doženou. A doženou vás proto, že musíte doručit výsledek. A s tím souvisí další zásadní problém Mikýřova videa.

Natáčení skrytou kamerou v sobě totiž pro tvůrce nese zásadní past. Sám jsem to zažil několikrát. Naposled, když jsme kdysi v mall.tv připravovali projekt na skryté kameře založený. Šlo tehdy o konfrontaci politiků, což nám jako solidní veřejný zájem přišlo, ale nakonec jsme projekt opustili. Mimo jiné proto, že výsledek nebyl takový jaký jsme čekali že bude. A abychom dosáhli toho, co jsme si představovali, museli bychom zásadním způsobem upravit (rozuměj přestříhat) natočený materiál. A to nám tehdy přišlo nehratelné.

A to je problém práce se skrytou kamerou. Investujete mnoho hodin do přípravy celé akce bez jistoty toho, co dostanete. Co vám lidé řeknou. Co se stane. Ale štáb už je zaplacený a kamery napůjčované. Lucerna na premiéru zabookovaná. Merch objednaný. Musíte tedy doručit co máte bez ohledu na okolnosti. I kdyby ze čtyřiceti oslovených nakonec podepsal jeden, pořád je třeba z toho udělat velký event. Musíte v tom tedy zkoupat i ty, kteří byť jen přišli. A tady se dostáváme k problému neférovosti.

Každý z nás (nebo minimálně skoro každý) byl někdy na obchodním jednání, kdy jsme už po deseti, pěti minutách věděli, že tohle bude ztráta času. Že chlápek naproti je divný, prostředí podezřelé, nabídka nejasná nebo nezajímavá. Někdy už při vstupu do místnosti. Jak takové jednání probíhalo? Kolik z vás se okamžitě zvedlo a šlo pryč? A kolik z vás strávilo další půl hodinu trapným small talkem, kdy jste se alespoň nějak pokoušeli zabavit, když už vám bylo blbé se rovnou zvednout? Co uděláte většinou záleží na tom, jaká jste povaha, jak se cítíte … na spoustě věcí. Já osobně jsem ten typ, co je mu blbé se zvednout a absolvuje ten small talk. Kývu na spoustu věcí zatímco v myšlenkách si nadávám, že jsem tam vůbec vlezl. Melu naprosté kraviny a snažím se působiot slušně. Po půl hodině si zvednu, a za dveřmi se ujistím, že těmhle lidem už telefon nezvednu a tím to pro mne hasne.

Kdyby mně někdo v těchto momentech natočil, vypadal bych nejspíš podobně jako Bára Mlejnková. A naprostá většina z vás taky. Přesto v Mikýřově videu část s jejím rozhovorem zůstala, protože se prostě ukázalo, že i když čeští influenceři dokáží být někdy velcí pitomci, nejsou takoví pitomci jak si nejspíš Martin Mikyska a jeho tým představovali. Když jsem si představoval, jak bych tím videem prošel já, nejspíš jako Bára Mlejnková. Poslouchal bych, mlel bych píčoviny a pak bych odešel a přestal brát telefon. A ano, je to tak. Tohle video ve mně poprvé a možná naposled v životě vyvovalo pochopení pro chování někoho jako je Bára Mlejnková, za což Mikýře nepřestanu nenávidět.

Přitom opravdu není tak těžké s Bárou Mlejnkovou nebo některými jinými nešťasnými postavami z videa soucítit. Jakkoli jsou to nepochybně velmi neinteligentní bytosti s minimálním rozhledem. Mikyska společně s režisérem Markusem Krugem udělali něco, co je zároveň nezbytné pro to, aby video fungovalo a zároveň něco, co je trochu odpudivé a co Mikýře podle mně vyhodilo mimo charakter ještě daleko dál, než rozhovor se Shopaholic Adel. Použili totiž klasické pravidlo toho, když skrytou kameru používáte pro komediální účely. To pravidlo zní “každý člověk natočený skrytou kamerou bude vypadat vtipně, pokud za tou kamerou budete zároveň zabírat člověka, který se mu směje, nebo ho dokonce skrytě nutí dělat směšné věci.” Není to nic nového, je to naopak desítky let používané televizní pravidlo, které je tak staré, že se už dostalo i do českých televizí. Takže ne, skrytá kamera není něco, co vymyslel Kazma milé děti. Ale nebojte, ke Kazmovi se taky za chvíli dostaneme.

Proč tvrdím, že Mikýř tu vypadl z role? Primárně proto, že se tady stal z osamoceného internetového bojovníka s pitomci členem party… Během části se skrytou kamerou ho nikdy nesledujeme samotného, vždycky jako součást skupiny, ve které se různě točí členové jeho týmu, kterých je tam víc nebo míň. Je jasné, proč to tak je, ale upřímně řečeno, pokud kolem sebe potřebuješ pět lidí, abys ukázal, že Táňa Bystroňová není nejostřejší tužka v penálu, je to trochu jako hrát přesilovku 5 na 3 proti Maďarsku a ještě se u toho tvářit jako hrdina. Jak říkám, naprosto chápu, proč to tam je, ale divácky to působí dojmem, že z “Mikýře sympatického hrdiny” se stal “Mikýř vůdce gangu.”

Ani Martin Mikyska ani lidé okolo něj nejsou hloupí, takže ví, že lidé se přidají, pokud budou mít dojem, že stojí na správné straně. A ta je jasná “my dobří, Čína špatná” pochopí každý. Přitom někdy tohle jde skoro až na absurdní hranu. Třeba když členka Mikýřovy crew Dimi nadšeně hýká, že někdo z influencerů nepoznal Vietnamce od Číňana. Nejen, že jsem si jistý, že by to v obecné české populaci dokázal fakt málokdo, ale jsem si jistý, že kdybych pod skrytou kamerou před Dimi posadil třeba Barmánce a tvrdil jí, že je to Číňan, nebo Laosan, poznala by kulové. A u toho videa bychom si všichni užili spoustu legrace.

Na začátku jsem tvrdil, že podobné video by asi dokázal udělat každý. A ano, tvrdím,, že nejspíš dokázal. Jistě, chtělo by to velký rozpočet a opravdu hodně času, ale kdybyste opravdu hodně chtěli, dokázali byste kohokoli z těch, kdo seděli za kamerou a chlámali se, že někdo neví, že Tchaj-wan není součást Číny pod skrytou kamerou uvařit pro zábavu davů celkem bez problémů. Pokud byste si u každého zjistili to co opravdu chce a pro co je ochoten jít za hranu, jeho slabiny atd. Prostě postupovali jako klasický con-artist. Je o tom mnoho knih, namátkou můžu doporučit třeba tuhle… Většinu lidí z Mikýřova týmu znám osobně, takže si u některých i dokážu představit, co by na ně fungovalo. A měl bych i dobrý důvod- mohu tím přece dokázat jak nebezpečné je skrytou kameru použít. Bylo by to vtipné metavideo o použití skryté kamery. Které bych mohl zarámovat tím, že budu lidi vzdělávat o tricích con-artistů aby to vypadalo chytře a prospěšně. Ale i kdybych měl čas a peníze, dávalo by smysl roztočit tuhle spirálu? Podle mého ne, protože ta ztráta důvěry by za to nestála a není to dostatečný “veřejný zájem” na to, abych z Dimi dělal veřejně terč posměchu za to, že nepozná dva různé Asiaty. Tím se obloukem dostáváme k mému původnímu argumentu. To, že jsou influenceři pitomci jsme věděli. To, že Čína se snaží koupit si influencery také. Jistě, je fajn, že to téma Mikýř udělal, ale způsob nápadně připomíná práce těch, ze kterých si léta utahoval. Ale možná je to jak říkal Nietsche: Když dlouho koukáš do propasti, propast nakonec koukne do tebe. (Ano, chtěl jsem do toho článku dostat alespoň jeden citát.)

Ale teď slyším některé z vás říkat: “Ale přece Kazma dělal to samé, a byla to zábava, proč ti tohle najednou vadí?” A jsem moc rád, že to říkáte. Protože srovnání s Kazmou se nabízí. Nejen proto, že na tom videu dělal Markus, který byl dlouho Kazmovým spolupracovníkem a fenomém Kazmy spoluvytvářel (podle mnohých hlasů celkem zásadně). Ale i proto, že marketing kolem Mikýřova videa dává tušit, že tohle video je pokus definitivně převzít po Kazmovi trůn krále českého virálu. A pokud se podíváte na čísla a mediální zásah, asi se to povedlo. Plus, styl práce je nápadně podobný některým Kazmovým videím, jakkoli už jsme si vysvětlili, že ani on tenhle styl nevynalezl, nicméně jej společně s Markusem určitě skvěle produkčně exekuovali. Problém ale je, že Kazma není Mikýř.

Kazmova postava (a bavíme se teď o peak Kazmovi, tedy od roku 2015) byla jiná a upřímně pro skrytou kameru jak dělaná. Floutek s černými brýlemi a ironickým úsměvem vyjadřujícím spokojenost sama se sebou. Ultimátní prankster, kterému nikdy nešlo o nic jiného, než vlastní zábavu a slávu. A nikdy netvrdil nic moc jiného. Chlapík, který připomínal Jokera, bojovníka proti systému a řádu, ochotného vyhodit do povětří (obrazně řečeno) jakoukoli situaci, jakýkoli pořad a jakýkoli ceremoniál. Který neměl problém porušit jakékoli pravidlo aby dosáhl svého. A díky tomu mu část lidí odpustila i to, že porušoval pravidla i vůči svým divákům. Koneckonců, když kouzelník nechá na pódiu někoho zmizet tak taky víte, že dotyčný nezmizel doopravdy. Ale dokud je to zábavné, proč ne. Jistě, nakonec svých videí někdy klopotně přilepil nějaký vzkaz, který z toho měl dělat nějaké hlubší sdělení, ale přiznejme si- nikdo z nás o něj tak úplně nestál a věřili mu jen ti prostší diváci.

Oproti tomu Mikýřova postava je od počátku koncipovaná jako “dobrá”. Pokud Kazma je Joker, Mikýř se od začátku prezentuje jako Batman. Ten, co to s námi myslí dobře. Je chytrý, zorientovaný a má vyšší cíle, které jsou stejné jako ty naše. Chce abychom mu věřili jeho boj proti autoritářům a podvodníkům. Chce, abychom mnu věřili, že chce společně s námi lepší svět.

Když sledujeme Kazmu používajícho skrytou kameru, na nějakou dobu s ním jdeme pozlobit a je to příjemný pocit. Na chvíli. A pak se všichni vrátíme k tomu, co jsme dělali. Svět to nezmění, ale bylo to fajn. Nikdo nepřišel o práci, Prostřeno! se dál vysílá, Český lev taky.

Naproti tomu Mikýř nás nutí, abychom si s ním sedli na gauč a posmívali se s ním lidem, kteří mají místo mozku burák. Takže neví, co se před skoro půl stoletím stalo na Náměstí Nebeského klidu. A měli jsme dojem, že tím zachraňujeme demokracii. Což prostě nezachraňujeme. Jsme v partě s cool týpkem a šikanujeme pitomce tím nejzábavnějším ale zároveň nejhloupějším možným způsobem.

Celý efekt se pak ještě vystupňuje show v Lucerně, kam jsou sezváni ti influenceři, kteří jsou ti hodní a které nikoho ani nenapadlo oslovit se skrytou kamerou. Kteří by ovšem pod skrytou kamerou vypadali stejně komicky jako kdokoli jiný. Ale samozřejmě jsou rádi, že jsou v sále a ne na plátně a svůj vděk dají najevo rozhovory ve kterých jsou nadšení ze záchrany demokracie a roztáčí se klasický influencerský circle jerkoff, během kterého se navzájem honí lajky a shlédnutí a kdy se díky úspěchu videa se skrytou kamerou stihnou prodat i sušenky sponzora. Nicméně to, že na nich není obličej Báry Mlejnkové nebo Táni Bystroňové považuju za zmařenou příležitost.

Když to po sobě čtu, ten poslední odstavec zní příliš zle. Jsem si jistý, že ten cynismus, který v tom vidím je ve skutečnosti nechtěný a není součástí plánu. Stejně tak vím, že Mikyska je dost chytrý na to, aby tenhle content následně obalil něčím, co se pokusí celé věci dát trochu hloubku. Určitě budou následovat videa, která se budou Číně věnovat i víc, než jen skrze šikanování pitomců. Ostatně on sám to ve videu slibuje.

Ale zároveň jsem si skoro jistý, že tímhle videem Mikýř ztratil cosi ze své původní upřímnosti a pravdivosti a která byla podstatou jeho charakteru. A která byla i základem celého kouzla. Místo dobromyslného veselého a velmi chytrého naivy s jeho kouzelným světem tu máme chlapíka, který se nebojí použít Kazmovy prostředky aby dosáhl Kazmových výsledků. A pokud mi nevěříte, podívejte se na konec čínského videa.

Věta “nikdy nevíte, jestli za tím nestojíme my” zní přímo jako by ji říkal Kazma. Mikýř tady víceméně říká- nepracujte pro autoritářské režimy, protože to můžeme být my v převleku. Když si odmyslíme tu fascinující ironii (nikdy si nemůžete být jisti, že vás tajně nesledujeme, abysme zjistili, zda nechcete pracovat pro režim, který je postavený na tajném sledování lidí), vidíme tady zrod nového Mikýře. Někoho, kdo už nejen užasle pozoruje a komentuje, ale kdo chce dohlížet na pravidla. Kdo chce určovat co ano a co ne. Až se rozhodne, že je nějaký problém dost zajímavý aby se mu věnoval, může vás před skrytou kamerou zkoušet ze zeměpisu a udělat z vás národní idioty pro zábavu svého publika a Markus bude dávat rozhovory o tom, jak je z toho všeho “zlomený”. Mikýř se prostě rozhodl, že nebude popisovat realitu, bude měnit realitu. Bude páchat dobro. Za každou cenu. To co vidíme je Batman, který se stal Jokerem.