O vidění a idejích

Proč je AI k ničemu, je fatálně škodlivá a je to poslední hřebíček do rakve už nějaký čas rozbitému internetu. A proč je cestou k znovuobjevení přirozené inteligence, inteligence světa, který prochází životem s našima očima a tvoří své nové zážitky díky tvému srdci a tvému tělu...

Počítače slibovaly demokracii, protože předcházející masová média (tisk, rozhlas, televize) měla tendenci normalizovat lidi - vytvářet společnost, kde nikdo nemyslí sám za sebe. Byla to média stavící se mezi člověka a svět, sdělovací prostředky. Něco, co sdělává člověka k obrazu stroje. Pak přišly počítače. Počítač si každý musí nastavit podle sebe, jinak nedává smysl. Tím jsme dostali příležitost tvořit si vlastní mediální krajinu, dát stroji (společnosti průmyslové revoluce) tvary, jaké cítíme, že jsou potřeba, aby byl svět životodárnějším místem.

Pak se zrodil internet, chvíli to fungovalo dobře. Pak přišel Google a Apple a Facebook a internet rozbili. Postupně jsme se vrátili k pasivně konzumovanému obsahu, z netu se pomalu začalo stávat masové médium. Tvůrci se z tvůrců světů povinně stávají tvůrci contentu šířenému chytrými algoritmy. Atd.

AI tento proces dokončuje. Slibuje, že bude počítač ovládat za nás. Stejně jako nám nabízet ty nejvhodnější informace. Bude nám dělat výcucy ze sítě, myslet za nás, psát za nás, dělat za nás fotky z našeho života... Naštěstí jsou to povětšinou jen marketingový kecy a ta technologie spíš nefunguje než jo a když jo, tak jen na hovadiny jako generování contentu nebo banální programování. A na blbnutí lidí.

Současný AI LLM modely nedělají to, co chcete. Protože to neumí.

Říkají, že se máte naučit s nimi pracovat.

Přizpůsobit se tomu, co umějí a smířit se s tím a zvyknout si na to.

Učit se promptovat je cvičit lidské myšlení, aby myslelo jako AI.

Proto se děti nemají ve škole co učit pracovat s AI.

Leda bychom z nich chtěli mít nemyslící a nevnímající dospělé. Což vlastně chceme, protože pak bude stroj moci pokračovat v ničení světa a huntování duší, na čem se dá vydělat spousta peněz.

A tak žijeme v časech, kdy je potřeba vymyslet nové způsoby setkávání se světem. Části v nich mohou být velmi staré: duše, ideje, oči. Části budou nové a překvapivé: cítění, neviditelno, vědomá evoluce, tvar člověka, kdy jsme sami sebou, i když vnímáme svět cizíma očima. Dokonce nelidskýma.

Když nevíš, co je skutečné a neskutečné, nezbývá ti, než si to vymyslet sám.

Když nevidíš, kudy vede cesta ven, nezbývá než se podívat očima neviditelna.

Když jsi v síti, prolez jejími oky na druhou stranu.

Když se na tebe dívá nelidská AI, zvládneš i nelidský pohled Země, bohů a bohyní, hub a kytek, svého stínu a vlastní imaginace.

Když nerozumíš, užij si objevování vlastního zásvětí.

Když máš potřebu vidět, dívej se.

Když myslíš, vymýšlíš nový svět.

Nic jiného dnes stejně nemá smysl dělat. A v naší době ani nemělo. Už jsme se narodili do pochroumaného stroje - všichni, je jedno, kolik ti je. Naštěstí je to stroj, co vymysleli a sestavili lidé, a tak se dá předělat. V jeho dírách a sutinách se lesknou ideje, myšlenky a pohledy, přirozené inteligence světa. Příběh tvojí duše.

Lepší než scrollování je čtení několika knih najednou a tvoření síťujících se příběhů z jejich fragmentů... člověk se tím učí myslet v souvislostech a vidět za horizont.