Andreas Weber - Cítí, tedy je 1

78:

Svět, který popisuje poetická ekologie, pulsuje cítěním. Veškerý život je čilý, a to od nejnižšího jednobuněčného organismu. Měli bychom tuto skutečnost uznat, přímo a nekompromisně.

Být čilý znamená být ovládán cítěním a touhou růst, čilost je biologická schopnost budování self a kontinuity.

53:

Východiskem pro pochopení světa musí být organická, živá realita.

Svět příčiny a následku ve skutečnosti naše vnímání zkresluje.

William Blake vyjádřil podobné pocity ve výroku, že pokud bychom viděli dost jasně a přesně, vnímali bychom, že všechny věci jsou nekonečné.

78:

Pocity vyjadřují reálnou situaci určité živé bytosti. V tomto smyslu mají objektivní charakter.

Pocity posuzují objektivní situaci z nitra jednoho z jejích účastníků.

Subjektivní význam je cítění. Život je cítění. Buňka je cítění vyjádřené jako tělo. Cítění je bezprostřední dojem z bytí naživu. Je to žití zevnitř.

89:

Setkáváme se zde s vnitřkem buňky, místem nesmírného chaosu chemických reakcí, které samo sebe strukturuje.

Genetické spínače musejí být chápány jako síť, která ustanovuje svou vlastní strukturu prostřednictvím velkého rozsahu možného vzájemného působení. (tváře světa)

88:

Geny neobsahují kompletní stavební pokyny pro sestavení živé bytosti.

Které z nich jsou v buňce aktivní a které v tomto prostředí vytvářejí proteiny, nezáleží tolik na jednoznačném "genetickém příkazu", spíše to závisí na vysoce komplexních a nelineárních souvislostech.

89:

O tom, jaký tvar nově vznikající organismus zaujme, rozhoduje spíše stav sítě. K tomu ovšem může dojít pouze za pochodu v aktivní, vyvíjející se síti, jejíž výsledek je teoreticky nemožné vypočítat předem.

Tento výsledek může poskytnout pouze reálná somatická síť, která ve skutečnosti cestuje prostorem a časem.

53:

Poetická ekologie naproti tomu navrhuje, že svět je řízen, spolu s kauzalitou, ještě dalším principem: principem, kdy věci uvádějí do pohybu samy sebe.

Objekty ve světě se uspořádávají do větších, složitějších forem podle své vlastní vůle.

185:

Pokud se self může na zkušenostech jiné bytosti účastnit pouze tím, že je cítí uvnitř vlastního těla jako významné pro své vlastní jádro self, pak self a ten druhý mají jistým způsobem prohozená těla - obě jsou živá jako jedno velké tělo, které se rozpíná v mnoha jednotlivcích.

V souladu s logikou zrcadlového nervového systému si tedy můžeme představit všechny organismy propojené v obrovské síti zkušeností.

78:

Naše důvěrné známé lidské sebeuvědomování je velmi pozdní příchozí v dlouhé kavalkádě fyziky života.

A lidské vědomí tak snadno něco přehlédne.

Když Aristoteles pozoroval poroučející sílu života a její živou formu, nazval ji duší, neboli psyché. Viděno z tohoto aristotelského úhlu, je duše oživujícím principem každého citlivého, snažícího se těla. Je to niternost, která dává hmotě časem formu a identitu.

Duše vzniká ve stejném okamžiku jako život. Je to jeho nejvnitřnější realita. A je tedy jeho nejvíce všudypřítomné vyjádření.

76:

Na pohled vypadá chování bakteriální buňky dost jednoduše a automaticky a svádí pozorovatele k srovnávání buňky s robotem.

Ale její jednoduché a účinné chování je možné jen proto, že organismus je schopný jednat cílevědomě a nejedná jako robot.

Roboti by potřebovali přesnou mapu prostoru ve kterém jednají.

...být chápány jako síť, která ustanovuje svou vlastní strukturu prostřednictvím velkého rozsahu možného vzájemného působení.

265: Hejno nemá inteligenci, je to inteligence. (pozemšťané)

255: Musíme být mnohými, abychom byli jedním. (poznej svou duši)

153: Potřebujeme zvířata k myšlení. (smrt)

167: Když nerozumíme, nezbývá než milovat. (láska)

219: Svoboda je dar moře. (největší příběh)

215: Ptáci jsou opakem času.

157: Meandry času na obličeji věčnosti.