Naděje umírá poslední!

Režijní duo Phil Lord a Christopher Miller adoruje outsidery. Jejich společná práce je jimi protkaná, ať už jde o potrhlého vynálezce Flinta (Zataženo občas trakaře, 2009), dokonale všedního Emmeta (Lego příběh, 2014), nebo další z inkarnací pavoučího teenagera, Milese (Spider-Man: Paralelní světy, 2018). Možná i proto je přitáhla právě knižní předloha spisovatele Andyho Weira, který po úspěšném Marťanovi vystavuje další příběh na postavě osamělého astronauta opuštěného ve vesmíru.

Ryland Grace (Ryan Gosling) se probouzí na vesmírné lodi vzdálené světelné roky od země. Je jediným přeživším z celé posádky, jenže si nepamatuje ani kým sám je, natož jak se ve vesmíru ocitnul. Spoléhá se tedy na fakta, která kolem sebe postupně objevuje a na pomalu se vracející vzpomínky. Děj se tak skládá ze střídání současné vesmírné linky a chronologicky plynoucích flashbacků směřujících až k zahájení kosmické mise.

Spasitel (Project Hail Mary) je úvodním hitem letošní filmové sezóny podobně jako byli v té loňské Hříšníci (Sinners). Zatímco kolem těch se nakonec utvořil menší kult jednoho ze dvou favorizovaných snímků Oscarové sezóny, už dlouho tady nebyl film, který by na první pohled naopak spojoval širokou veřejnost tak jako Spasitel. Snímek o kterém se mluví i tam, kde obvykle o filmech neslyšíte, možná trochu supluje to co dříve dokázaly filmy od studia Marvel - s tím rozdílem, že Spasitel je bezpodmínečně přístupný všem.

Je to jednoduše sympatický film. K vesmírnému survivalu přistupují tvůrci skrze komediální buddy movie postavený na ústřední dvojici. Jednu její polovinu tvoří Ryan Gosling, který u filmu figuruje od začátku také jako producent a pro kterého se projekt stal srdcovou záležitostí. Jeho Ryland Grace je sice expertem ve svém vědeckém oboru, no na venek je spíše potrhlý nerd a popleta, který rád improvizuje. To Goslingově komediální poloze (kterou známe už z Barbie, Kaskadéra, nebo Správných chlapů) dokonale padne a navíc ji zde obohacuje o prvky až slapstickově fyzické komedie. Společníka mu dělá mimozemšťan Rocky - zčásti homage postavám typu E.T., zčásti charakter evokující rodinné animáky (momentálním pocitům že sledujete film od studia Pixar se ostatně obecně nevyhnete). Rocky je navíc loutka: a právě minimalizace CGI s využitím praktických efektů v celém filmu je jen dalším z aspektů podtrhující jeho kvality - punc filmu dělaného srdcem.

Zatímco knižní předloha se řadí mezi hard sci-fi (žánr s vědeckou správností a přesností), filmová adaptace množství vědeckých detailů redukuje na nutné minimum a upřednostňuje komediální polohu příběhu. To sice vyvolává kritiku u řady knižních fanoušků, ale film to činí ještě univerzálnějším. I přesto (jako každý vesmírný spektákl od roku 2014) se ale snímek nevyhne srovnávání s dnes již kultovním Interstellarem. Nolanovu technickou preciznost a existenciální tíhu tady ovšem nahrazuje “Lordmillerovská” poťouchlá hravost; ačkoliv se příběh hlubším tématům nevyhýbá, spíše u nich jen klouže po povrchu.

Spasitel je tedy primárně dobře zkonstruovaný crowd-pleaser, který si bere fragmenty ze svých vážnějších předchůdců (typu Arrival, nebo právě Interstellar) a na těchto základech staví velkolepý rodinný feel-good příběh o přátelství překračujícím hranice naší reality. Slabinou zmiňované univerzálnosti může být ovšem tempo a celková stopáž, které budou pro některé diváky neúnosné. I přes určitou rozkolísanost, ale film jako celek funguje. Spasitel je jednoduše pozitivní blockbuster, jaký současný svět potřebuje. Plný naděje ✶

Tomáš Payer