Libovolná česká vláda může buď “poslouchat MeSES”, nebo způsobovat zbytečné škody

K tomu, co přesně tímto na prvním pohled odvážným tvrzením z titulku myslím se dostanu v závěru.

Nejdřív je ale třeba trochu vysvětlit, jak pracuje MeSES.

Oproti řadě zmatených představ zmatených lidí na Novinkách nejsme ani “zavírači”, ani “experimentátoři”, ani “promořovači”, ani “vládní”, ani “protvládní”. MeSES nemá nějaký “názor na kterém se shodneme”.

Co máme je postup, jak se k doporučením dobrat.

1. Pokud k nějaké otázce existuje relevantní výzkum, snažíme se z něj “destilovat” závěry relevantní pro danou situaci. To zahrnuje najít studie k tématu, zvážit jak jsou kvalitní, zvážit jak jsou relevantní, a učinit závěry z jejich souhrnu.

To samozřejmě zahrnuje nějakou složku odborného úsudku, ale to, jak shrnout a “destilovat” něco už hotového, je většinou jasnější a mnohem méně subjektivní, než samotné věcné otázky. (Například: zvážit že studie z Japonska a tamní první vlny původní varianty viru omezenější relevanci pro Česko s vlnou delty, než třeba data z Rakouska a třetí vlny)

2. Pokud dostatek výzkumu neexistuje, vycházíme z obecných principů. Často je dobrým zdrojem obecných principů třeba ekonomie: pro porovnání různých alternativ např. neexistuje článek který by je přímo srovnával, ale lze využít obecných úvah s “očekávanou hodnotou” různých voleb.

3. Pokud na něco neodpovídá ani výzkum, ani obecné principy, nezbývá občas než něco prozkoumat nebo spočítat sami, t.j. “vlastní výzkum”. (Pozor: to v poradní roli není výhoda, ale nutnost z nouze.)

4. Úplně přinejhorším, poslední možností je “odborný odhad”. Vycházíme z něj neradi, a také je pak relativně snadné se neshodnout, a reálně se nám to děje.

Na čem se v MeSES shodujeme a v principu musíme shodovat tedy nejsou např. názory na epidemii, ale “epistemické principy”.

Silou našich principů je, že obecně kdokoli se stejných principů drží, dospěje k podobným závěrům. Mimo jiné proto jsou doporučení poradních orgánů v různých zemích, které vychází z mainstreamového vědeckého výzkumu, dost podobná. (V čem se ta doporučení liší je často spíš rychlost, s jakou různá tělesa tu destilaci výzkumu přetavují v doporučení, a nebo občas u různých hraničních případů, kdy jsou pro a proti nějaké volby poměrně vyrovnané.)

Čímž se dostávám k tvrzení z nadpisu. Česká vláda má v podstatě dvě možnosti

1. Řídit se doporučeními nějaké skupiny, která bude vycházet z popsaných principů “destilace” mainstreamového vědeckého výzkumu. V tom případě taková doporučení budou často dosti podobná radám MeSES. Přitom je jedno, jestli se ta skupina bude jmenovat MeSES a skládat se ze členů MeSES, nebo jmenovat nějak jinak, a mít nějaké jiné členy, jestli bude formálně spojená s vládou či ne, a tak dále.

2. Řídit se doporučeními, která vychází z nějakých jiných epistemických norem.

Ve druhém případě bude vláda působit (v průměru) zbytečné škody.

Proč? Zhruba řečeno, i přes různé problémy je mainstreamová věda nejlepším zdrojem poznatků o epidemiích, který máme. Samozřejmě občas nějaký minoritní nebo nový názor či pohled je pravdě blíž, a díky nim poznání postupuje dopředu. Na každý “originální” či “nemainstreamový” pohled který je pravdě blíž ovšem připadá mnoho “originálních” názorů, které se ukáží od skutečnosti dál, nebo i hodně daleko.

Pokud uvažujete jak ty “jiné epistemické normy” mohou vypadat, tak tady jsou tři příklady:

“Názor skutečných odborníků”. Často u lidí kteří sami sebe považují za ty “skutečné odborníky” se popsaná pyramida síly evidence vyskytuje úplně obrácená: základem je vlastní názor či odhad. K obhajobě vlastního názoru občas pomůže vlastní výzkum - charakteristické bývá, že už když si přečtete autory, víte, co bude závěrem. Když je složité podložit názor vlastním výzkumem, úplně přinejhorším se používá odborná literatura - nejčastěji ve formě selektivního hledání citací které odpovídají vlastnímu názoru.

Příklad z českého boje s pandemií: prof. Beran, "skutečný epidemiolog". Ale i mnoho dalších

“Hlasování”. Hlasování v principu může agregovat různé odhady a přístupy, ale prakticky je mnohem častější je u skupin, založených na “názorech skutečných odborníků”. Je to dané tím, že zatímco u ideálního způsobu fungování MeSES je potřeba se jenom shodnout co existující výzkum říká, a u toho je není problém dospět ke konsensu, u těles založených na názoru odborníků není v principu jasné, jak vyřešit situaci, kdy různí experti mají různé názory. Pak nastupuje... hlasování.

Příklad z českého boje s pandemií: Podle zápisů z jednání takto fungovala např. Klinická skupina pod vedením prof. Vašákové - výsledky považuju za varovné. Hlasování o faktech na který výzkum dává celkem jasnou odpověď je mírně absurdní - o to víc, pokud výsledky někdy dopadly poměrně těsně.

“Bezprostřední zkušenost”. V tomto přístupu se za nejspolehlivější zdroj poznání považuje to, co dotyčný viděl či přímo zažil. Například: jak to vypadá v nějaké nemocnici. Co se stalo konkrétním pacientům po podání ivermectinu. Jak moc nemocní mi připadají lidé, kteří jsou na příjmu.

Příklad z českého boje s pandemií: Situace typu “premiér volá primáři ve velké nemocnici, a stav epidemie posuzuje podle toho, kolik je hospitalizovaných”. Nebo: podáváme pacientům (cosi), a naše zkušenost je, že se jejich stav zlepšuje.