Přeskočit na obsah

Siegfried Kapper

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Siegfried Kapper
Siegfried Kapper (1848)
Siegfried Kapper (1848)
Narození21. března 1821
Smíchov
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí7. června 1879 (ve věku 58 let)
Pisa
Italské královstvíItalské království Italské království
Povoláníbásník, překladatel, lékař-spisovatel, spisovatel a lékař
StátRakouské císařství a Rakousko-Uhersko
Alma materVídeňská univerzita
Choť??? Hartmann
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Siegfried Kapper (21. března 1820 Smíchov[1] – 7. června 1879 Pisa) byl česky a německy píšící židovský básník, spisovatel, cestovatel a lékař. Je obvykle řazen k romantismu.

Život

[editovat | editovat zdroj]
Siegfried Kapper (1870)

Narodil se jako Isaac Salomon Kapper v rodině židovského učitele, jako jedno z devíti dětí.[2] Navštěvoval českou školu na Smíchově a od roku 1830 gymnázium na Malé Straně. V letech 1836-1839 vystudoval filosofii na Karlově univerzitě.

Zajímal se o českou literaturu a spřátelil se s mladými českými básníky, zejména s Karlem Sabinou a Václavem Bolemírem Nebeským. Nebeský byl nadšený vidinou, že by se Židy podařilo integrovat do českého národa, což by mohlo způsobit rozkvět duchovního života. Kapper jeho ideu, o níž se někdy hovoří též jako o českožidovském hnutí, přijal. Sympatie k české kultuře ponejprv vyjadřoval tím, že překládal českou poezii do němčiny a historicky první překlad Máchova Máje (1844) je jeho dílem.[2] Máchovy věnoval zájem i literárněvědný, studií Karel Hynek Mácha und die neuböhmische Literatura z roku 1842. Později počal sám v češtině veršovat, první báseň vydal v češtině v roce 1845. Hlásil se k české, německé i židovské totožnosti a snažil se smiřovat nacionální nepřátelství, což mu mnozí vytýkali.

Po ročním pobytu jako domácí učitel v Rusku vystudoval v letech 1841-1847 medicínu ve Vídni a stal se lékařem v chorvatském Karlovaci. Roku 1846 vydal svoji česky psanou prvotinu České listy. Stal se tak prvním židovským autorem, který napsal knihu v češtině. Přímo v ní tematizoval českožidovskou otázku („Syn jako Vy jsem české země. Jak srdce Vaše pro vlast tluče, tak moje vroucně plane ve mně! I jsem-li z kmene nad Jordanem, to s Čechem bratství neruší!“). Česká kritika však jeho sbírku odmítla. Zejména Karel Havlíček Borovský ho de facto vykázal jako Žida z české kultury a ironicky mu doporučil, ať raději píše hebrejsky, ba užil i argumentu rasového ("Jak mohou izraelité k českému národu náležeti, když jsou původu semitického?").[3] Roztrpčen odmítavými postoji českých vzdělanců psal pak Kapper už většinou jen německy. Začal se také zajímat o jihoslovanské jazyky a kulturu, z velké části inspirován Vukem Karadžićem, s nímž se seznámil.[4] Sebral mnoho jihoslovanských lidových písní a básní a přeložil je do němčiny.

Roku 1848 odejel do Vídně, kde působil jako novinář a stal se i poslancem rakouského parlamentu. Když v březnu 1848 na parlament zaútočilo vojsko, poskytoval lékařskou péči řadě zraněných kolegů.[5] Po porážce revoluce (a tedy i rozpuštění parlamentu) cestoval po Uhrách, Polsku a Bosně a napsal několik cestopisů.

Po cestách po Německu a Itálii se roku 1854 vrátil do Čech. Vzal si zde sestru básníka a novináře Moritze Hartmanna, Annu.[5] Poté působil jako lékař v Dobříši, od roku 1860 pak v Mladé Boleslavi.[6] V roce 1964 byl zvolen do boleslavské městské rady. V roce 1867 se přestěhoval do Prahy. Stal se členem Měšt'anské a Umělecké besedy, kde přednesl mnoho přednášek o Jižních Slovanech. Znovu začal publikoval také česky.[7] V roce 1874 vystoupil z pražské židovské náboženské obce, roku 1876 se však přihlásil do židovské obce v Gorici. Zemřel na tuberkulózu během léčebného pobytu v Itálii. Velmi vřelý nekrolog mu v českém tisku věnoval Jan Neruda (jinak často obviňovaný z antisemitismu), když ho označil za „prvního syna českého Židovstva, jenž zasedl na slovanský Parnas“.[3]

Předválečný Spolek českých akademiků židů, který zastával českožidovská stanoviska, na jeho rodném domě roku 1880 umístil pamětní desku a v roce 1920 přijal jeho jméno.[8]

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

V německém prostředí měly Kapprovy spisy velký úspěch. Jeho živé cestopisy o Srbsku, Chorvatsku, Bosně, Bulharsku a Rumunsku spojují nadšení pro lidové kultury a poezii s ostrou pozorovací schopností etnografa. Řada jeho německých básní, inspirovaných českou a srbskou lidovou poezií, byla zhudebněna např. Johannesem Brahmsem a zlidověla nejen v Německu.[9]

Bibliografie

[editovat | editovat zdroj]
  • Slavische Melodien (Slovanské melodie,1844)
  • Südslawische Wanderungen (Cesty mezi jižními Slovany, 1851)
  • Die serbische Bewegung in Süd-Ungarn (Srbské hnutí v jižních Uhrách, 1851, historická monografie)
  • Gesänge der Serben (Zpěvy Srbů, 1852; česky 1872)
  • Christen und Türken (Křesťané a Turci, 1854)
  • Lazar, der Serbenczar (Lazar, car Srbů. Podle hrdinských pověstí a písní, 1851)
  • Herzel und seine Freunde. Bilder aus dem böhmischen Schulleben (Herzl a jeho přátelé. Obrázky ze školního života v Čechách, 1853)
  • Falk. Eine Erzählung (1853)
  • Das Vorleben eines Künstlers. Roman (1855)
  • Die Handschriften von Königinhof und Grünberg. Altböhmische Poesien aus dem 10. bis 12. Jahrhundert (Královédvorský a Zelenohorský rukopis. Staročeská poezie z 10. až 12. století, 1859. Překlad a úvod.)
  • Das Böhmerland. Wanderungen und Ansichten mit Illustrationen (Čechy, Cesty a názory s ilustracemi, 1863)
  • Märchen aus dem Küstenlande (Pohádky přímořské, 1865, česky 1873 a 1998)
  • Serbische Nationalpoesie II. (Srbská lidová poezie, 1871)
  • Gusle. Serbische Gedichte (Gusle. Srbské básně, 1874, česky 1876) [7] [6]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Matriční záznam o narození a obřízce Archivováno 27. 4. 2017 na Wayback Machine. židovské náboženské obce na Smíchově
  2. 1 2 PAVLÁT, Leo. Siegfried Kapper byl průkopník česko-židovské vzájemnosti. Regiony [online]. Český rozhlas, 2021-03-21 [cit. 2026-02-17]. Dostupné online.
  3. 1 2 SLAČÁLEK, Ondřej. České, příliš české. Etnocentrický liberalismus Karla Havlíčka Borovského. A2 21/2021 [online]. [cit. 2026-02-17]. Dostupné online.
  4. ↑ HRABAL, Jiří. Siegfried Kapper and the South Slavic Literary Culture of the Western Balkans. Slovo a smysl 2022 (19) 39 [online]. [cit. 2026-02-17]. Dostupné online.
  5. 1 2 Kapper, Siegfried. The YIVO Encyclopedia of Jews in Eastern Europe [online]. [cit. 2026-02-17]. Dostupné online.
  6. 1 2 Allgemeine Deutsche Biographie: Kapper, Siegfried. 1.. vyd. München/Leipzig: Duncker & Humblot Dostupné online. S. 40.
  7. 1 2 Ottův slovník naučný, heslo Kapper, Siegfried.
  8. ↑ Ottův slovník naučný nové doby, heslo Kapper, Siegfried.
  9. ↑ Např. Archivováno 8. 10. 2007 na Wayback Machine., kde jsou i další písně.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Ottův slovník naučný, heslo Kapper, Siegfried. Sv. 13, str. 974
  • Ottův slovník naučný nové doby, heslo Kapper, Siegfried. Sv. 5, str. 379
  • Krejčová, H., Siegfried Kapper. Symbol česko-židovského hnutí. In: Židovská ročenka Č. 5751, 1990/1991, str. 86–89.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Siegfried_Kapper&oldid=25680678“