Přeskočit na obsah

Regulus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Regulus
Poloha Regulu v souhvězdí Lva
Poloha Regulu v souhvězdí Lva
Astrometrická data
(Ekvinokcium J2000,0)
SouhvězdíLev (Leo)
Rektascenze10h 08m 22,311s[1]
Deklinace+11°58′01,95″[1]
Paralaxa41,13 ± 0,35 mas[1]
Vzdálenost79,3 ± 0,7[1] ly
(24,3 ± 0,2[1] pc)
Zdánlivá hvězdná velikost+1,40[2]
Radiální rychlost+4,39 ± 0,09 km/s[3]
Vlastní pohyb v rektascenzi−248,73 ± 0,35 mas/rok[1]
Vlastní pohyb v deklinaci+5,59 ± 0,21 mas/rok[1]
Regulus Aa
Rektascenze10h 08m 22,311s[1]
Deklinace+11°58′01,95″[1]
Zdánlivá hvězdná velikost1,40[2]
Barevný index (U-B)−0,36[4]
Barevný index (B-V)−0,11[4]
Regulus B
Rektascenze10h 08m 12,788s[5]
Deklinace+11°59′49,06″[5]
Zdánlivá hvězdná velikost8,14[5]
Regulus C
Rektascenze10h 08m 12,897s[6]
Deklinace+11°59′48,88″[6]
Zdánlivá hvězdná velikost13,50[7]
Fyzikální charakteristiky
Regulus Aa
Spektrální typB8 IVn[2]
Hmotnost4,15 ± 0,06[8] M☉
Poloměr4,21+0,07−0,06 (rovníkový); 3,22+0,05−0,06 (polární)[8] R☉
Zářivý výkon (V)341+27−28[8] L☉
Povrchová teplota11 010 (rovník); 14 520 (póly)[8] K
Rotační perioda15,9 h[9]
Rychlost rotace318 ± 8 km/s[10]
Regulus Ab
Spektrální typpředchůdce heliového bílého trpaslíka[3]
Hmotnost0,31 ± 0,10[3] M☉
Poloměr0,061 ± 0,011[3] R☉
Povrchová teplota20 000 ± 4 000[3] K
Regulus B
Spektrální typK0 Ve[5]
Hmotnost≈0,63[11] M☉
Regulus C
Spektrální typpřibližně M4 V[11]
Hmotnost≈0,2[11] M☉
Systém1
Primární hvězdaRegulus Aa
PrůvodceRegulus Ab
Doba oběhu40,102 ± 0,002 dne[3]
Velká poloosa≈0,35 AU[12]
Excentricita dráhy0 (předpokládána)[3]
Systém2
Primární hvězdaRegulus B
PrůvodceRegulus C
Označení
Henry Draper CatalogueHD 87901 (Regulus A)
87884 (Regulus B)
Bonner DurchmusterungBD +12°2149 (Regulus A)
+12°2147 (Regulus B)
Bright Star katalogHR 3982
SAO katalogSAO 98967 (Regulus A)
98966 (Regulus B)
Katalog HipparcosHIP 49669
Katalog TychoTYC 833-1381-1 (Regulus A)
833-134-1 (Regulus B)
Argelanderovo označení+12 1199
Glieseho katalogGl 9316
Bayerovo označeníα Leo
Flamsteedovo označení32 Leo
SynonymaADS 7654, WDS J10084+1158, FK5 380, LTT 12716 (A), LTT 12714 (B), Gaia DR3 3880785530720066176 (B)[13], Gaia DR3 3880785530720066304 (C)[14]
Databáze
SIMBADdata (Regulus A)
SIMBADdata (Regulus B)
SIMBADdata (Regulus C)
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Tento článek je o hvězdném systému. Další významy jsou uvedeny na stránce Regulus (rozcestník).

Regulus (α Leonis, zkráceně α Leo) je vícenásobný hvězdný systém a nejjasnější hvězda souhvězdí Lva. Nachází se ve vzdálenosti přibližně 79 světelných let (24,3 pc) od Slunce.[1] Většinu pozorovaného světla systému vytváří složka Regulus Aa, jejíž vizuální hvězdná velikost je přibližně +1,4.[2]

Systém tvoří nejméně čtyři hvězdy uspořádané do dvou párů. Regulus A je těsná spektroskopická dvojhvězda tvořená rychle rotující modrobílou hvězdou Regulus Aa a velmi slabým předbílým trpaslíkem Regulus Ab.[3] Přibližně 177″ od ní se nachází široký pár Regulus B a C.[11]

V roce 2025 byla zveřejněna studie možného mimořádně vzdáleného hnědého trpaslíka se společným pohybem se systémem Regulu. Jeho gravitační vazba na systém však není definitivně prokázána.[15]

Názvosloví

[editovat | editovat zdroj]

Bayerovo označení systému je α Leonis (Alpha Leonis). Vlastní jméno Regulus pochází z latinského regulus, tedy „malý král“ nebo „princ“.[16] Řeckým ekvivalentem bylo Basiliskos, rovněž ve významu „malý král“.[16]

Mezinárodní astronomická unie prostřednictvím své pracovní skupiny Working Group on Star Names (WGSN) schválila jméno Regulus v roce 2016. V katalogu IAU je toto vlastní jméno přiřazeno složce α Leonis A.[17]

Pro polohu hvězdy v obrazci Lva se používala také jména znamenající „srdce lva“. Arabské označení قلب الأسد‎ (Qalb al-Asad) má tento význam stejně jako latinské Cor Leonis.[16]

Starověká Mezopotámie

[editovat | editovat zdroj]

V seznamu heliakických východů v astronomickém souboru MUL.APIN je Regulus uveden jako LUGAL („král“).[18]

Čínská astronomie

[editovat | editovat zdroj]

V tradiční čínské astronomii náleží Regulus k asterismu Xuanyuan (čínsky znaky zjednodušené 轩辕, tradiční 軒轅), pojmenovanému podle legendárního Žlutého císaře. Je jeho určující hvězdou; v pozdějším číslování je znám jako Xuanyuan Shisi (čínsky znaky zjednodušené 轩辕十四, tradiční 軒轅十四), tedy „čtrnáctá hvězda Xuanyuanu“.[19]

Indická astronomie

[editovat | editovat zdroj]

V tradiční indické astronomii je Regulus hlavní hvězdou nakšatry Maghā (मघा).[20]

Pozorování

[editovat | editovat zdroj]
Regulus pozorovaný amatérským teleskopem.

Regulus patří mezi nejjasnější hvězdy noční oblohy. Světlu systému dominuje Regulus Aa s vizuální hvězdnou velikostí přibližně +1,4.[2] Regulus B má vizuální hvězdnou velikost přibližně +8,14.[5] Regulus C je podstatně slabší, s vizuální hvězdnou velikostí přibližně +13,5.[7]

Regulus leží velmi blízko ekliptiky, a proto jej může zakrývat Měsíc a ve vzácných případech také planety nebo planetky.

Poslední zákryt Regulu planetou nastal 7. července 1959, kdy jej zakryla Venuše.[21] Další zákryt Regulu Venuší je předpovězen na 1. října 2044.[22]

Dne 19. října 2005 byl Regulus zakryt planetkou 166 Rhodope. Sigismondi a Troise použili záznam zákrytu k pokusu o změření rozdílu mezi relativistickým ohybem světla Regulu a planetky v gravitačním poli Slunce; z modelu sedmi měření odvodili diferenciální posun přibližně 0,16 mas.[23]

Na 20. března 2014 byl předpovězen zákryt Regulu planetkou 163 Erigone. Stín měl projít mimo jiné oblastí New Yorku a východní části Kanady.[24]

Pro pozorovatele na severní polokouli je Regulus dobře viditelný zejména během pozdní zimy a jara. Každoročně přibližně od 15. do 31. srpna prochází v blízkosti Slunce zorným polem koronografu LASCO C3 sondy SOHO.[25]

Hvězdný systém

[editovat | editovat zdroj]
Regulus je nejjasnější hvězdou souhvězdí Lva.

Regulus je hierarchický systém nejméně čtyř hvězd. Těsný pár Regulus A tvoří složky Aa a Ab, zatímco přibližně 177″ od něj se nachází dvojice Regulus B a C. Astrometrická data družice Gaia potvrzují, že Regulus B má s Regulem A společný pohyb. Jejich projektovaná vzdálenost činí přibližně 4300 AU.[11]

Historicky byl uváděn rovněž vizuální průvodce označovaný jako Regulus D, ležící přibližně 212″ od Regulu A.[16] Jeho paralaxa 6,4352 ± 0,0215 mas a vlastní pohyb v Gaia DR3 jsou však s Regulem neslučitelné, takže jde o nesouvisející objekt v pozadí.[26]

Regulus A

[editovat | editovat zdroj]
Rekonstrukce vzhledu rychle rotujícího Regulu založená na interferometrických pozorováních.

Regulus A je spektroskopická dvojhvězda s oběžnou dobou 40,102±0,002 dne.[3] Viditelnou a zdaleka nejjasnější složkou je Regulus Aa, modrobílá hvězda spektrálního typu B8 IVn.[2] Její velmi slabý průvodce je označován jako Regulus Ab.

Spektroskopická studie z roku 2008 určila přibližně čtyřicetidenní oběžnou dobu a ukázala, že průvodce má nízkou hmotnost. Autoři navrhli, že by mohl být pozůstatkem původně hmotnější hvězdy, která během vývoje předala část své hmoty dnešnímu Regulu Aa.[12]

V roce 2020 byl ve vysokorozlišovacích spektrech nalezen slabý signál odpovídající samotnému průvodci. Regulus Ab je horkým předchůdcem málo hmotného, pravděpodobně heliového bílého trpaslíka. Jeho hmotnost byla odhadnuta na 0,31 ± 0,10 M☉, efektivní teplota na přibližně 20 000 ± 4 000 K a poloměr na 0,061 ± 0,011 R☉.[3] Průvodce nebyl přímo prostorově rozlišen na snímku, jeho spektrální signál však byl detekován.

Regulus Aa má hmotnost přibližně 4,15 ± 0,06 M☉.[8] Rotuje mimořádně rychle; jedna otočka trvá přibližně 15,9 hodiny.[9] Rychlá rotace způsobuje výrazné zploštění hvězdy. Interferometrická měření dávají rovníkový poloměr přibližně 4,21 R☉, zatímco polární poloměr činí přibližně 3,22 R☉.[8]

Důsledkem rychlé rotace je také výrazné gravitační ztemnění. Povrchová teplota není po celé hvězdě stejná; v rovníkové oblasti činí přibližně 11 010 K, zatímco v polárních oblastech přibližně 14 520 K.[8] Celková zářivost hvězdy byla odhadnuta přibližně na 341násobek zářivosti Slunce.[8]

Polarimetrická měření potvrdila projevy rotační deformace. Podle modelů založených na polarizaci rotuje Regulus přibližně na 96,5 % své kritické úhlové rychlosti, při níž by odstředivé účinky začaly narušovat stabilitu hvězdy.[10]

Současná podoba dvojice je pravděpodobně výsledkem dřívějšího přenosu hmoty. Předchůdce dnešního Regulu Ab byl původně hmotnější hvězdou a během svého vývoje předal značnou část obálky dnešnímu Regulu Aa. Ten tím mohl získat jak hmotu, tak velký moment hybnosti, což vysvětluje jeho mimořádně rychlou rotaci.[27][3]

Tento evoluční scénář zároveň vysvětluje rozpor mezi zdánlivě mladými vlastnostmi hmotné složky Aa a vyšším skutečným stářím systému. Evoluční modely vyžadují stáří přesahující přibližně 1 miliardu let.[27] Novější práce pracuje se stářím systému přibližně 1–2 miliardy let.[15]

Regulus A je pro družici Gaia mimořádně jasný. Databáze SIMBAD výslovně uvádí, že objekt nebyl získán v Gaia DR2 ani Gaia DR3; jeho základní astrometrické údaje proto nadále vycházejí zejména z nové redukce katalogu Hipparcos.[2][1]

Regulus BC

[editovat | editovat zdroj]

Regulus B a C tvoří širokou dvojici ležící na obloze přibližně 177″ od Regulu A. Regulus B je v Gaia DR3 veden jako zdroj 3880785530720066176 a Regulus C jako 3880785530720066304.[13][14]

Paralaxa Regulu B činí podle Gaia DR3 41,2745 ± 0,0270 mas a paralaxa Regulu C 41,2424 ± 0,0589 mas. Obě hodnoty dobře souhlasí s hipparcosovou paralaxou Regulu A.[13][14][1]

Databáze SIMBAD v současnosti uvádí pro Regulus B spektrální typ K0 Ve.[5] Fotometrický odhad Kervelly a spoluautorů odpovídá přibližně typu K7 V a hmotnosti kolem 0,63 M☉.[11] Rozdíl v uváděném spektrálním typu vychází z rozdílných metod klasifikace.

Regulus C je podstatně slabší červený trpaslík. Jeho fotometrie odpovídá přibližně spektrálnímu typu M4 V a hmotnosti kolem 0,2 M☉.[11] Vzhledem k omezenému množství fotometrických dat jde o přibližný odhad.

Kervella a spoluautoři identifikovali Regulus B jako velmi pravděpodobně gravitačně vázaného průvodce Regulu A. Složka C nebyla jejich automatickým vyhledávacím algoritmem samostatně vyhodnocena jako vázaná k Regulu A, protože její relativní rychlost je ovlivněna orbitálním pohybem ve dvojici BC. Autoři však B a C považují za pravděpodobně vzájemně gravitačně vázaný pár.[11]

Přesná dlouhoperiodická oběžná dráha složek B a C není dobře určena. Starší katalogy uvádějí pouze přibližné odhady, a proto není v infoboxu uvedena jediná přesná hodnota oběžné doby.

Možný široký substelární průvodce

[editovat | editovat zdroj]

V roce 2025 publikovali Eric Mamajek a Adam Burgasser studii hnědého trpaslíka SDSS J100711.74+193056.2 (zkráceně SDSS J1007+1930), který může fyzicky souviset se systémem Regulu.[15]

Objekt spektrálního typu L9 leží přibližně 7,5° od Regulu. Jeho vzdálenost od Slunce je přibližně 21,9 ± 1,0 pc a prostorová vzdálenost od systému Regulu byla odhadnuta na přibližně 3,9+0,6−0,5 pc.[15]

Hnědý trpaslík má s Regulem podobný tečný pohyb, jeho radiální rychlost je slučitelná s radiální rychlostí Regulu A a B a jeho metalicita je podobná Regulu B.[15] Tyto vlastnosti naznačují možný fyzický vztah obou objektů.

Modelování atmosféry dalo efektivní teplotu 1 630+10−63 K. Pro orientační dynamický odhad autoři přijali modelovou hmotnost 0,06 M☉ (přibližně 60 hmotností Jupiteru) při stáří 1 miliardy let; tento odhad hmotnosti je tedy modelově závislý.[15]

Vzhledem k mimořádně velké vzdálenosti a malé vazebné energii však není jisté, zda je SDSS J1007+1930 skutečně gravitačně vázán k Regulu. Je proto vhodnější jej označovat za kandidátního velmi širokého substelárního průvodce než za potvrzenou pátou složku systému.[15]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 VAN LEEUWEN, F. Hipparcos, the New Reduction – HIP 49669 [online]. VizieR, Centre de données astronomiques de Strasbourg, 2007 [cit. 2026-08-08]. Dostupné online. (anglicky)
  2. 1 2 3 4 5 6 7 HD 87901 [online]. SIMBAD, Centre de données astronomiques de Strasbourg [cit. 2026-08-08]. Dostupné online. (anglicky)
  3. 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 GIES, Douglas R.; LESTER, Kathryn V.; WANG, Luqian, a kol. Spectroscopic Detection of the Pre-White Dwarf Companion of Regulus. S. 25. The Astrophysical Journal [online]. 2020 [cit. 2026-08-08]. Roč. 902, čís. 1, s. 25. Dostupné online. arXiv 2009.02409. doi:10.3847/1538-4357/abb372. Bibcode 2020ApJ...902...25G. (anglicky)
  4. 1 2 DUCATI, J. R. Catalogue of Stellar Photometry in Johnson's 11-color system – HD 87901 [online]. VizieR, Centre de données astronomiques de Strasbourg, 2002 [cit. 2026-08-08]. Dostupné online. (anglicky)
  5. 1 2 3 4 5 6 HD 87884 [online]. SIMBAD, Centre de données astronomiques de Strasbourg [cit. 2026-08-08]. Dostupné online. (anglicky)
  6. 1 2 HD 87884B [online]. SIMBAD, Centre de données astronomiques de Strasbourg [cit. 2026-08-08]. Dostupné online. (anglicky)
  7. 1 2 TOKOVININ, A. A. MSC – a catalogue of physical multiple stars. S. 75–84. Astronomy and Astrophysics Supplement Series [online]. 1997 [cit. 2026-08-08]. Roč. 124, s. 75–84. Dostupné online. doi:10.1051/aas:1997181. Bibcode 1997A&AS..124...75T. (anglicky)
  8. 1 2 3 4 5 6 7 8 CHE, X.; MONNIER, J. D.; ZHAO, M., a kol. Colder and Hotter: Interferometric Imaging of β Cassiopeiae and α Leonis. S. 68. The Astrophysical Journal [online]. 2011 [cit. 2026-08-08]. Roč. 732, čís. 2, s. 68. Dostupné online. arXiv 1105.0740. doi:10.1088/0004-637X/732/2/68. Bibcode 2011ApJ...732...68C. (anglicky)
  9. 1 2 MCALISTER, H. A.; TEN BRUMMELAAR, T. A.; GIES, D. R., a kol. First Results from the CHARA Array. I. An Interferometric and Spectroscopic Study of the Fast Rotator Alpha Leonis (Regulus). S. 439–452. The Astrophysical Journal [online]. 2005 [cit. 2026-08-08]. Roč. 628, čís. 1, s. 439–452. Dostupné online. arXiv astro-ph/0501261. doi:10.1086/430730. Bibcode 2005ApJ...628..439M. (anglicky)
  10. 1 2 COTTON, Daniel V.; BAILEY, Jeremy; HOWARTH, Ian D., a kol. Polarization due to rotational distortion in the bright star Regulus. S. 690–696. Nature Astronomy [online]. 2017 [cit. 2026-08-08]. Roč. 1, čís. 10, s. 690–696. Dostupné online. arXiv 1804.06576. doi:10.1038/s41550-017-0238-6. Bibcode 2017NatAs...1..690C. (anglicky)
  11. 1 2 3 4 5 6 7 8 KERVELLA, Pierre; ARENOU, Frédéric; THÉVENIN, Frédéric. Stellar and substellar companions from Gaia EDR3: Proper-motion anomaly and resolved common proper-motion pairs. S. A7. Astronomy & Astrophysics [online]. 2022 [cit. 2026-08-08]. Roč. 657, s. A7. Dostupné online. doi:10.1051/0004-6361/202142146. Bibcode 2022A&A...657A...7K. (anglicky)
  12. 1 2 GIES, D. R.; DIETERICH, S.; RICHARDSON, N. D., a kol. A Spectroscopic Orbit for Regulus. S. L117–L120. The Astrophysical Journal [online]. 2008 [cit. 2026-08-08]. Roč. 682, čís. 2, s. L117–L120. Dostupné online. arXiv 0806.3473. doi:10.1086/591148. Bibcode 2008ApJ...682L.117G. (anglicky)
  13. 1 2 3 Gaia Collaboration. Gaia DR3 – zdroj 3880785530720066176 [online]. VizieR, Centre de données astronomiques de Strasbourg, 2022 [cit. 2026-08-08]. Dostupné online. (anglicky)
  14. 1 2 3 Gaia Collaboration. Gaia DR3 – zdroj 3880785530720066304 [online]. VizieR, Centre de données astronomiques de Strasbourg, 2022 [cit. 2026-08-08]. Dostupné online. (anglicky)
  15. 1 2 3 4 5 6 7 MAMAJEK, Eric E.; BURGASSER, Adam J. SDSS J100711.74+193056.2: A Candidate Common Motion Substellar Companion to the Nearest B-Type Star Regulus. S. 77. The Astronomical Journal [online]. 2025 [cit. 2026-08-08]. Roč. 169, čís. 2, s. 77. Dostupné online. arXiv 2412.04599. doi:10.3847/1538-3881/ad991b. (anglicky)
  16. 1 2 3 4 Regulus (Alpha Leonis): Star System, Name, Location, Constellation [online]. Star Facts [cit. 2026-08-08]. Dostupné online. (anglicky)
  17. ↑ Naming Stars [online]. International Astronomical Union [cit. 2026-08-08]. Dostupné online. (anglicky)
  18. ↑ DE JONG, Teije. Astronomical Dating of the Rising Star List in MUL.APIN. S. 107–120. Wiener Zeitschrift für die Kunde des Morgenlandes [online]. 2007 [cit. 2026-08-08]. Roč. 97, s. 107–120. Dostupné online. Bibcode 2007WZKM...97..107D. (anglicky)
  19. ↑ Xuanyuan (轩辕) [online]. All Skies Encyclopaedia, IAU Working Group on Star Names [cit. 2026-08-08]. Dostupné online. (anglicky)
  20. ↑ Maghā (मघा) [online]. All Skies Encyclopaedia, IAU Working Group on Star Names [cit. 2026-08-08]. Dostupné online. (anglicky)
  21. ↑ DE VAUCOULEURS, G.; MENZEL, D. H. Results of the Occultation of Regulus by Venus, July 7, 1959. S. 28–33. Nature [online]. 1960 [cit. 2026-08-08]. Roč. 188, s. 28–33. Dostupné online. doi:10.1038/188028b0. (anglicky)
  22. ↑ Transit Math [online]. National Aeronautics and Space Administration [cit. 2026-08-08]. Dostupné online. (anglicky)
  23. ↑ SIGISMONDI, Costantino; TROISE, Davide. Asteroidal Occultation of Regulus: Differential Effect of Light Bending. S. 2594–2596. The Eleventh Marcel Grossmann Meeting [online]. 2008 [cit. 2026-08-08]. S. 2594–2596. Dostupné online. doi:10.1142/9789812834300_0469. Bibcode 2008mgm..conf.2594S. (anglicky)
  24. ↑ SIGISMONDI, C.; FLATRES, T.; GEORGE, T., a kol. Stellar limb darkening scan during 163 Erigone asteroidal occultation of Regulus on March 20, 2014 at 6:06 UT. S. 1. The Astronomer's Telegram [online]. 2014 [cit. 2026-08-08]. Čís. 5987, s. 1. Dostupné online. Bibcode 2014ATel.5987....1S. (anglicky)
  25. ↑ Star Transits in LASCO C3 [online]. U.S. Naval Research Laboratory [cit. 2026-08-08]. Dostupné online. (anglicky)
  26. ↑ Gaia Collaboration. Gaia DR3 – zdroj 3880785182830511232 [online]. VizieR, Centre de données astronomiques de Strasbourg, 2022 [cit. 2026-08-08]. Dostupné online. (anglicky)
  27. 1 2 RAPPAPORT, S.; PODSIADLOWSKI, Ph.; HOREV, I. The Past and Future History of Regulus. S. 666–675. The Astrophysical Journal [online]. 2009 [cit. 2026-08-08]. Roč. 698, čís. 1, s. 666–675. Dostupné online. arXiv 0904.0395. doi:10.1088/0004-637X/698/1/666. Bibcode 2009ApJ...698..666R. (anglicky)

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Regulus&oldid=26117966“