Friedrich Kraus – průkopník funkční diagnostiky a elektrokardiografie v Německu, rodák z Podmokel

Narodil se v roce 1858 v děčínských Podmoklech.

Medicínu studoval na Německé univerzitě v Praze. V roce 1890 se stal přednostou oddělení interní kliniky Rudolf-Spitalu ve Vídni. O čtyři roky později se usadil v Grazu jako profesor interní medicíny místní univerzity.

Nakonec vedl druhou lékařskou kliniku berlínské nemocnice Charité. Proměnil ji v moderní nemocnici, výzkumnou a vzdělávací instituci, která se stala mezinárodním centrem v oboru interního lékařství. Rozvíjely se tu nové diagnostické metody, např. rentgenologie, elektrokardiografie nebo mechanické záznamy pulzu.

Společně se svým spolupracovníkem Georgem Friedrichem Nicolaiem se stal Kraus průkopníkem EKG. Převáděl elektrokardiografii do klinické interní medicíny a systematizoval její využití.

Vrcholným výsledkem spolupráce Krause a Nicolaie byla v roce 1910 kniha Elektrokardiogram zdravého a nemocného člověka.

Friedrich Kraus zemřel v roce 1936 v Berlíně. Moderní historici medicíny ho dnes často označují za průkopníka funkční diagnostiky a elektrokardiografie v Německu.