ROZHOVOR: Martin Koláček (Italské války 1494–1559)

K historii máte blízko. Ostatně, deskové hry zasazené do významných historických období jsou toho pravým důkazem. Jaký je váš osobní vztah k historii a v čem vám přijde zajímavá?
Už v dětství jsem si ujížděl na příbězích z historie, tehdy hlavně na středověkých hrdinských eposech. Richard I. Lví srdce, El Cid a jim podobní. Časem jsem samozřejmě zjistil, že hrdinské příběhy jsou navoněné kulisy zakrývající odpornou realitu bídy a utrpení a že tihle pánové nejsou žádné rolové modely, které bychom měli následovat. Nicméně na vzbuzení zájmu o historii fungovali skvěle.

Během studia Historické antropologie na Fakultě humanitních studií jsem se přeorientoval hlavně na období raného novověku, a to čistě proto, že se mu věnovala většina mých vyučujících. Mojí hlavní učitelkou byla prof. Tinková, odbornice na osvícenství. Nicméně i během toho jsem si pokradmu přidával přednášky z jiných období a na jiných fakultách, například u dnes už legendárního doc. Charváta z PedF UK.

Raný novověk má výhodu hlavně v tom, že jsou z něj dochované a (při troše tréninku) čitelné dokumenty. Takže jsem mohl držet v ruce a luštit výslechové protokoly ze soudu s protestanty, a dokonce i z jednoho čarodějnického procesu. Člověk tam zjistí, jak mnohovrstevnatá historie je. Ve škole se učíte o rozdílu ve věrouce mezi katolíky a protestanty, ale když pak kouknete do výpovědi člověka té doby, zjistíte, že vůbec neřeší nějakou věrouku. On je luterán prostě proto, že se modlí podle luteránské modlitební knížky, stejně jako to dělali jeho rodiče.

Proč je podle vás důležité se zabývat historií a co nám její poznávání může říct o současnosti?
Odpustím si zde obvyklá klišé, jako že je historie učitelkou života, a přejdu k tomu, co vidím aktuálně všude kolem sebe: Bez znalosti historie je člověk odkázán na milost a nemilost manipulacím. Ať už jsou to ruští dezinformátoři, kteří tvrdí, že za dob Sovětského bloku jsme se měli líp, nebo hollywoodské filmy, zobrazující cokoliv mimo Evropu (a později USA) jako necivilizované krvežíznivé hordy.

Oslovoval jsem s tím nápadem tehdy školy, ale odezva byla velmi slabá. Navíc jsem pochopil, že už nejsme v devadesátkách, aby si lidi hry vystřihovali. Kvalita je dnes úplně jinde a jestli chci, aby moje série vůbec někoho zajímala, musí to být pořádná krabice a vymazlené herní prvky.

Postupně jsem opustil i tu myšlenku hraní ve škole a spíš to převedl na rodinné/párty hry. Ono totiž není příliš reálné, že by si celá třída pořídila tolik krabic, aby se hra dala hrát v hodině.

Proč jste si pro nový titul zvolil právě období italských válek? Co vás na něm zaujalo z historického hlediska a proč vám připadalo atraktivní z herního hlediska?
Vlastně to vzniklo, když jsem koukal na dokumentární sérii od Kings and Generals s tímto tématem. Už během sledování mě napadaly herní mechaniky. Totálně mě to uchvátilo.
Zároveň to je téma, které se ve školách moc nevyučuje, ačkoliv je to jedno z klíčových období evropské historie. Nastal během něj radikální posun v kultuře, umění, vojenství, utvářel se nový koncept evropské velmocenské politiky… a v našich školách je o tom kolik, jedna vyučovací hodina?

Co vás během rešerše a přípravy hry nejvíce překvapilo? Změnila práce na projektu váš pohled na renesanci a italské války?
Víc mi došla úzká provázanost dějinných událostí a výtvarného umění. Obvykle se to totiž učí odděleně a člověk snadno nabyde dojmu, že umění funguje tak trochu ve vzduchoprázdnu. Prostě víte, že v renesanci se začali víc soustředit na člověka a jeho rozum, naučili se perspektivu a realistickou malbu. Po nějakém čase je to nejspíš už nudilo, tak si začali víc hrát a blbnout, čímž vzniknul manýrismus. A pak už bylo toho bezbožného člověka moc, vrátili se tedy zase k náboženství, čímž spustili baroko.

Jenže když si tenhle vývoj dáte do kontextu Italských válek, najednou dává dohromady úplně jiný obraz. Když se lidé rozhlédli po zpustošené krajině, v níž čtvrtina populace zahynula, možná si řekli: „Kam nás ten důraz na člověka a rozum vlastně dostal?“ Parodie manýrismu a zbožnost baroka pak dává větší smysl.

Ale možná to byla jen moje vlastní zabedněnost. Fakt je, že když jsem dělal státnice ze srovnávacích dějin, právě kvůli dějinám umění jsem málem vyletěl. :-)

Italské války zahrnují několik desetiletí konfliktů, proměnlivých spojenectví a velké množství různých historických osobností. Když jste skutečné historické události a osobnosti převáděl do deskoherní podoby, co všechno to obnášelo?
Zjednodušování, zjednodušování a zase zjednodušování.

Občas jsem z toho byl fakt frustrovaný. Jenže kdybych zpracoval všechny fáze té války a všechny významné osobnosti, hra by se nehrála 3 – 5 hodin, ale dva dny v kuse.

Myslíte si, že italské války jsou dostatečně zajímavé téma, které má potenciál zaujmout širokou hráčskou základnu?
Jsem o tom zcela přesvědčen. Ostatně, mám na Doniu už sto příspěvků, což nějaký ten zájem dokládá.

Ve hře se o moc a prestiž nebojuje pouze prostřednictvím armád. Významnou roli hrají také diplomacie, církevní politika, umění a architektura. Jak jste tyto různé aspekty renesanční společnosti převedl do herních mechanismů?
Hlavním cílem hry je sbírání bodů Prestiže. Kdo jich na konci hry bude mít nejvíc, vítězí.

Jak se body Prestiže získávají:
- dobývání území – na konci každého kola získáváte 1 bod Prestiže za každou ovládanou provincii
- investování do umění – mezi kartami Událostí a mezi akčními kartami každé frakce jsou umělci a umělkyně (ano, je tam i Leonardo da Vinci :-) ). Ty si můžete „najmout“ a následně zaplatit výrobu uměleckého díla. Za každé dokončené umělecké dílo získáváte jednorázově body Prestiže.
- církevní politika – několikrát za hru je vyhlášena volba kardinálů a papeže. Kardinálové slouží hlavně jako „zlevnění“ při volbě papeže. Papež přidává 1 bod Prestiže každé kolo. Na konci hry dávají navíc kardinálové a papež bonusové body.
- sňatková politika – v kartách Událostí jsou karty Námluv. Ty spočívají v tom, že evropský šlechtic či šlechtična hledá muže či ženu podle určitých kritérií. Frakce, které mají osobnosti, jež kritériím odpovídají, se mohou ucházet o ruku.
- architektura – zde se jedná o jednorázová architektonická díla. Ta zadává některý evropský patron a mohou se do nich zapojit frakce, které mají vhodné umělce či umělkyně.

Jak probíhalo testování hry? Kdo se do něj zapojil a jak vás zpětná vazba posunula během přípravy projektu?
Nejvíc testování jsem prováděl já sám. Hrál jsem dohromady vyšší desítky her s různými strategiemi a nastavením, abych vše co nejlépe vyladil. Byl jsem s tím zavřený celé večery a víkendy v ložnici. Moje žena si musela myslet, že jsem se úplně zbláznil.
Během toho jsem hrál pár her s přáteli. Pak i s lidmi, kteří se mi sami ozvali díky kampani, že to chtějí zkusit. Zvlášť ty první testy mě posunuly hodně, protože se tam vždy ukázala nějaká strategie, která mě samotného vůbec nenapadla.

Série Dějepisné deskovky si klade za cíl přiblížit historii zábavnou a praktickou formou. Při dosažení příslušného milníku kampaně budou dokonce vybrané exempláře vaší hry věnované školám. Moje další otázka je tedy přímo nasnadě. Jak by se titul dal využít přímo ve výuce?
No, přiznávám, že zrovna Italské války asi špatně. Jak jsem už zmínil, při tvorbě hry jsem si trochu „ujel“, pohltilo mě to a vytvořil jsem epickou strategii, která mě neskutečně baví, ale trvá příliš dlouho na to, aby se dala hrát ve škole. Předpokládám proto, že by to spíš školy mohly mít do nějakých svých klubů, kde probíhají odpolední aktivity.

Co bude následovat po skončení kampaně na Doniu? Máte představu, kam byste chtěl sérii Dějepisné deskovky posunout dál?
Aktuálně pracuji na Starověkých civilizacích. To znamená Mezopotámie, Egypt, Řecko atd. V té sérii to prostě musí být.

Snažím se vrátit k menší rodinné/párty hře. Prostě rychlovka na hodinu, kde zvítězíte, když jako první dostavíte div světa.

Základní herní mechanika je zcela unikátní, ještě jsem na ni nikde nenarazil. Tak se nechte překvapit.

Kdyby váš život byl historická desková hra, jak by vypadal? Na co by se hráči museli nejvíce připravit?
Hra, kterou není možné vyhrát, protože požadavky na questy jsou mnohem vyšší než dostupné zdroje.