RECENZE: Jiří Sumín, Karnyfel

Alkoholismus. Chudoba. Nelehké postavení žen ve společnosti. Toxické vztahy v rodinách. Náboženský fundamentalismus. To všechno jsou témata, jichž se dotýká Karnyfel autora/autorky Jiřího Sumína. Když se nad tím tak zamyslíte, v podstatě se za těch sto let příliš nezměnilo a i texty řeší tytéž problémy, které řešíme my dnes. Jen v trochu jiném kabátku.

Celkem čtrnáct povídek Jiřího Sumína je psáno v realistickém až naturalistickém žánru, který tu a tam lehce prolne s fantastikou. Ale spíš jen tak mimochodem, ve formě babských povídaček nebo pověr či legend přenášených z generace na generaci.

Musím říct, že mi v podstatě nesedly jen dvě z povídek psané lehce experimentátorským stylem, ale zbylých dvanáct se mi četlo moc dobře. Moc mě bavil barvitý jazyk plný krásných poetických příměrů, bohatých, až baudelairevsky působících popisů, které já osobně miluju. Jenže je tu jedno velké jenže. Leckdy bylo těch květnatých popisů až příliš, ubezdušily pak líně se vlekoucí tempo příběhu až k mrtvolné strnulosti. Musím se přiznat, že mi více vyhovovaly sevřenější, kratší povídky autora/rky, i když i tady by se daly najít výjimky. Třeba předposlední Karnyfel, který rozsahově zbytněl až na novelu a osvětluje čtenáři nejen název sbírky samotné, ale precizně ho vtáhne do epicentra vztahů v jedné obyčejné hanácké vísce.

A v tom tkví právě kouzlo Sumínových příběhů – ve věrné drobnokresbě lidského chování a charakterů, nesdělitelné zkušenosti s maloměšťáctvím či pokřivenými rodinnými vztahy nebo překypělou náboženskou religiozitou.

Pisatel/ka dokáže na životech prostých lidí skvěle ilustrovat tehdejší dobu, která se až na drobnosti příliš neliší od té dnešní. Horor tu číhá spíše v pozadí, v temných stínech tam kdesi v koutě, v myšlenkách omezených postaviček, v nemyslícím davu, hledajícím vhodnou obětinu. Hlavní emocí, která rozehrává jednotlivé příběhy, je pak melancholie, která mnohdy vyústí v tragický konec. Tak je tomu hned u první povídky Tajemství bílé noci. Sumín ve svých povídkách nevodí čtenáře za ručičku, prochází s ním temnými zákoutími příběhů, které mnohdy vyústí ve velmi nečekanou pointu, tak jako například v hned druhé povídce Až za hrob.

Realismus prolínající se s fantastikou najdeme v temně laděné črtě Host, kterou jsem si nebývale užila, stejně jako po ní následující Vyhnání synové Evy, jež velmi syrovým a zneklidňujícím způsobem odhaluje až chorobně pokřivené rodinné vztahy. Výborně na mě působila i nejednoznačně pojatá Bosorka, u níž čtenář neví, co je důsledkem davové psychózy či zdánlivých čarodějnických úradků.

Karnyfel
Autor: Jiří Sumín (pseudonym)
Nakladatelství:  Carcosa
Rok vydání: 2025
Počet stran: 360
Edice: Temnosti (10.)
ISBN: 978-80-8866-229-7