RECENZE: SenLinYu, Alchemised: V rukou alchymie

Kniha Alchemised: V rukou alchymie od amerického autorstva SenLinYu vstupovala na tuzemský knižní trh obklopena aurou literární senzace. Knižní fóra i sociální sítě přetékaly extatickými ohlasy, jež slibovaly nezapomenutelný drásavý zážitek, propracovanou dark fantasy a morálně nejednoznačné postavy. Mediální masáž a s ní spojená přehnaná očekávání však narazily na tvrdou realitu samotného textu. Místo brilantně vybudovaného dystopického dramatu se nám dostává do rukou objemný svazek, který v recenzovaném exkluzivním ilustrovaném vydání v pevné vazbě přesahuje tisíc stran. Právě nezvládnutý rozsah se přitom stává jeho největším nepřítelem.

Příběh vypráví o Heleně Marinové, někdejší nadané alchymistce a válečné léčitelce, která se probouzí ze stáze jako zajatkyně poválečného režimu. Nemá úplné vzpomínky, netuší, co přesně se s ní stalo, a její mysl očividně skrývá něco, o co mají vítězové války mimořádný zájem. Svět kolem ní je poznamenaný porážkou odboje, nadvládou nekromantů a systémem, v němž se s těly mrtvých i živých zachází jako s nástroji. Helena je svěřena do rukou Kaina Ferrona, obávaného nekromanta a vykonavatele vůle vládnoucí moci, který má proniknout k jejím potlačeným vzpomínkám. Román tak stojí na pomalém odkrývání minulosti, válečných vin, manipulace s pamětí a poutu mezi dvěma lidmi, jejichž spojení je všechno možné, jen ne čisté a jednoduché.

Zajímavý je i samotný původ díla. Nevzniklo totiž úplně z ničeho, ale vyrostlo z velmi známého Manacled, fanfikce z okruhu Dramione, tedy fanouškovské tvorby stavějící na poměru Hermiony Grangerové a Draca Malfoye z universa Harryho Pottera. SenLinYu si tímto textem získalo obrovskou čtenářskou základnu na internetu a později se rozhodlo fanfikci stáhnout, přepracovat a vydat jako samostatný titul s vlastním prostředím, svébytnými charaktery a pravidly. Z původního základu tak zůstala hlavně dynamika nepřátel, války, zajetí, traumatu a nejednoznačné náklonnosti, zatímco kouzelnický rámec nahradila alchymie, nekromancie a nová politická i náboženská stavba světa. Právě kvůli tomuto původu kniha ještě před vydáním budila obrovská očekávání – a možná i proto se kolem ní vytvořil tak silný rozpor mezi nadšením části čtenářů a zklamáním těch, kterým její délka, temnota a romantická rovina nepřipadaly dost přesvědčivé.

Postavy bez hloubky a vztahová (ne)chemie

Jedním z nosných pilířů každého podobného narativu by měli být silní, plastičtí a uvěřitelní hrdinové. Zde však text poněkud selhává. Protagonistka Helena Marinová je neustále prezentována jako mimořádně nadějná a inteligentní alchymistka s nezměrným významem pro odboj. Vykreslená realita jejích činů je ovšem v příkrém rozporu s touto charakteristikou. Helena se po většinu času chová naprosto pasivně či naivně a její vnitřní pochody i vnější rozhodnutí často postrádají i tu nejzákladnější logiku. Její deklarovaný intelekt se zcela utápí pod nánosem zdlouhavé sebelítosti a repetitivního pobíhání v kruzích, ať už těch metaforických uvnitř její poškozené paměti, nebo těch fyzických v prázdných chodbách sídla Spirefell.

Na opačné straně barikády stojí Kaine Ferron, obávaný vrchní lovčí a nástroj režimu. Měl by být nebezpečný, morálně pochybný, možná tragický a možná i přitažlivý právě tím, že se nedá snadno omluvit. Jenže hranice mezi komplikovanou figurou a čistě toxickým chováním je tady – podle mě – překročená příliš často. Dynamika mezi Helenou a Kainem nepůsobí jako spalující chemie dvou zničených lidí, ale jako soubor mocenských nerovností, nátlaku a scén vystavěných na zranění, které se tváří hlubší, než ve skutečnosti jsou. Chybí mezi nimi skutečné napětí, porozumění i důvod věřit, že je k sobě táhne něco jiného než trauma a konstrukce příběhu. Když má být vztah ústředním motorem, nestačí, aby byl zneklidňující. Musí být také přesvědčivý.

Klaustrofobní začátek a nepovedený návrat do minulosti

Pokud se zaměříme na samotnou strukturu vyprávění, autorské volby opět vzbuzují spíše rozpaky. Román otevírá prolog, v němž Helena procitá ve stázové nádrži, obklopena ponurostí a vystavována pravidelným elektrickým výbojům. Tento klaustrofobní a surový úvod má bezpochyby sloužit jako silný narativní háček, jenž by okamžitě vtáhl do kruté reality poválečného uspořádání, kde vládnou nekromanti v čele s tyranem Morroughem. Krátce nato je hrdinka přemístěna na ústředí, je vyšetřována doktorkou Stroudovou a objevuje, že v jejím mozku byly za pomoci vivimancie uměle vytvořeny transmutační blokády omezující její paměť.

Ačkoliv první kapitoly slibují hutné psychologické drama a postupnou rekonstrukci roztříštěného vědomí, tento potenciál se záhy drolí. Svazek se totiž dělí do tří celků. První část záměrně udržuje publikum v informačním vakuu. Poté následuje retrospektiva vracející se hluboko do minulosti. Tento krok vzad sice teoreticky vysvětluje souvislosti, ale v praxi zcela umrtvuje jakékoliv budované napětí z přítomnosti. Způsob, jakým je příběh dávkován, tak vyznívá mechanicky a těžkopádně.

Zmatečný worldbuilding a nefunkční magie

Ani prostředí nebylo vystavěné tak pevně, jak by si podobně rozsáhlá fantasy zasloužila. Alchymie, nekromancie, rezonance, vivimancie a politické vrstvy na první pohled zaujmou, ale mnohdy spíš působí jako slovník pojmů než jako přirozeně fungující celek. Místy lze nabýt pocitu, že publikace nahromadila mnoho názvů, pravidel a historických souvislostí, ale ne vždy je dokázala podat tak, aby svět opravdu dýchal. Válečné pozadí je důležité, přesto některé části byly zmatečné a jiné naopak přehnaně vysvětlované. Černá magie by měla znepokojovat, fascinovat nebo děsit. Tady působila spíš jako další vrstva nepořádku, kterou se bylo potřeba prokousat.

Často se u Alchemised mluví o temnotě. A ano, tato próza obsahuje násilí, mučení, mrtvá těla, poničení mysli i těžká témata. Přesto mě osobně nezasáhla tak, jak zjevně zasáhla mnoho jiných. Temnota by neměla být pouhým množství utrpení na stránku – protože když je bolest přítomná téměř neustále, může paradoxně otupit. Nikoli v dobrém smyslu, kdy člověk knihu zavře a ještě dlouho nad ní dumá, spíš ve smyslu: ano, rozumím, další bolest, další ponížení, další těžká vzpomínka. Po určité době to zkrátka ztratilo účinek.

Kde Alchemised funguje

Na druhou stranu by nebylo fér tvrdit, že Alchemised nemá žádné kvality. Exkluzivní vydání, z něhož jsem při četbě vycházela, má výborné výtvarné pojetí a jeho ilustrace patří k tomu nejhezčímu, co s knihou souvisí. Některé obrazy jsou silné, úvod dokáže vyvolat nepříjemný pocit bezmoci a myšlenka fikční reality, kde vítězství znamená jen jiný druh rozkladu, má potenciál. Také oceňuji, že se román nesnaží být odpočinkový ani líbivý. Chce být těžký, nepříjemný a nejednoznačný, což je. Jenže ambice sama o sobě nestačí. Čím větší prostor si dílo zabírá, tím víc musí dokazovat, že ho potřebuje. A tady jsem o tom přesvědčená nebyla.

Zároveň rozumím tomu, proč si knížka vysloužila tolik nadšených ohlasů. Kdo má rád pomalé rozplétání minulosti, zlomené jedince, válečné jizvy a vztahy vystavěné na krutosti, ten tu může najít hodně. Pro někoho ale mohou převažovat slabiny: přetažená délka, opakování již řečeného, ploší vedlejší aktéři, nepřehledně podaný svět, nefunkční romantická linka a hlavní dvojice, jejíž vztah nepůsobí uvěřitelně. Navíc vzhledem k obsahu, motivům i způsobu práce s násilím je i přes doporučený věk 18+ přinejmenším diskutabilní, zda by podobný titul měl vycházet pod značkou spojovanou hlavně s literaturou pro mládež.

Alchemised je pro mě kniha, jejíž pověst je výraznější než samotný čtenářský zážitek. Nejde o úplný propadák, protože v ní jsou nápady, atmosféra i několik povedených míst. Zároveň ale nedokázala naplnit to, co slibovala. Místo dusivé, strhující a osudové fantastiky jsem četla přerostlou bichli, která se příliš často opájí vlastním strádáním a zapomíná, že utrpení samo o sobě není hloubka.

Alchemised: V rukou alchymie
SenLinYu

Nakladatelství: CooBoo (2026)
Žánr: dark fantasy
Počet stran: 1032
Doporučená cena: 979 Kč