Svatého Vintíře si na Šumavě spojujeme asi nejvíce s Dobrou Vodou u Hartmanic. Nejen pro to, že se tam nachází kostel sv. Vintíře, ale nedaleko se tyčí Vintířova skála, kde tento světec dožil jako poustevník. Jenže podle pověsti Vintíř poustevničil i v Rabí, v místě, kterému se říká Čertovo kopyto.
Snad každý zná hrad Rabí, naši největší zříceninu, kde měl Jan Žižka přijít o druhé oko. Hrad Rabí je sice největší zříceninou, ale nedaleko od něj je ještě jedna. Zbytky kostela Všech svatých nazývaného také kostelík na Líšné a nebo Čertovo kopyto. V tomto místě měl v 11. století pobývat poustevník Vintíř. Jestli tomu tak je, jisté není, ale na úpatí vrchu Líšná je zbudovaná studánka, která dostala název Vintířova.
Co by ale mohla být pravda, je pověst o jedné krásné panně a jejím tragickém konci. Kdysi dávno v místech kostelíku žil Vojvoda z Líšné. Měl krásnou dceru Štěpánku, do které se zahleděl syn prácheňského pána. Dokonce se už chystala svatba, ale nestalo se tak. Objevili se tu totiž podivní hosté, kteří byli celí v černém. Velitel téhle bandy se do Štěpánky zakoukal a kouzlem ji očaroval tak, že se za něj chtěla oddat. Otci nevěsty se to moc nelíbilo, ale Štěpánka jinak nedala. A tak otec alespoň vymohl, že se jeho dcera bude vdávat v kostelíku na Líšni, kde je oddá zdejší poustevník. To se pánu v černém a jeho bandě moc nelíbilo, že prý je nebude oddávat nějaký žrout kořínků, bejlí, podivný bylinkář a čaroděj.
Černý pán si prosadil, že si přiveze svého kněze. Mezi tím jeho banda vystrnadila poustevníka z Líšně. Ten se ale nedal a snažil se dostat zpátky. Když zahlédl černého pána s ještě černějším knězem, který smrděl sírou, bylo jasno. Je to banda čertů. A tak poustevník zkratkou spěchal do kostelíka. Když vběhl dovnitř, vzal do rukou dřevěný kříž a zvolal: Ve jménu božím, oddělte sémě ďáblova od nevinného lidu. Otevři se země a pohlť zpátky zplozence satanovy. V tu ránu se zem otevřela a začala pohlcovat všechny zplozence pekla. A protože jejich velitel Štěpánku nepustil, schvátilo peklo i ji. Dlouho po té lidé slyšeli z útrob Štěpánčino volání. To prý měla za to, že zradila svou lásku. Od té doby, je uprostřed kostelíku, tam kde stával oltář, na obrovském kameni, znát otisk čertova kopyta. Dodnes se proto místu říká právě Čertovo kopyto.

Comments
Nothing yet. Say the first thing.
Sign in to join the conversation.