Letošní parlamentní volby v Rusku dělají Kremlu těžkou hlavu

Čtěte také

Dříve stání moc kladla důraz na zakonzervování stávajícího stavu a dělala z něj hlavní téma voleb. Ale dnešní přítomnost je krajně nepohodlná jak pro elity, tak pro široké vrstvy obyvatelstva.

Nekončící válka znemožňuje vyzývat ke stabilitě jako klíčovému výdobytku. Voliči se navíc před volbami nedočkají materiální motivace, na kterou byli za léta Putinovy vlády zvyklí.

Vyřazené Jabloko

Předvolební kampaň v současném Rusku je jedna z nemnoha legitimních záminek k veřejné diskusi o současnosti a budoucnosti země. Obvykle otvírá možnost výměny některých vysoce postavených úředníků a uspokojení alespoň části požadavků společnosti k vedení země.

Čtěte také

Zájem o takovou diskusi je v dnešní ruské společnosti zjevný – jinak by preference pozapomenuté politické strany Jabloko nevyletěly vzhůru tak prudce, že ji Kreml musel spěšně vyřadit z voleb. Nicméně putinovská moc není na debatu o budoucnosti ani v nejmenším připravená a odmítá ji vést, domnívá se autor analýzy.

Strana Jabloko začala přitahovat nespokojené voliče i bez rozsáhlé předvolební kampaně. To dokazuje, že každý program odlišující se od toho, který nabízí Kreml, a především program protiválečný, vzbuzuje zájem a těší se úspěchu. Palčivých témat se tak letos dotýkají i systémové politické síly, i když se snaží nepřekračovat hranice dovoleného.

Tak například komunistický poslanec za Novosibirskou oblast Renat Sulejmanov místním médiím řekl, že „ekonomika nevydrží další protahování zvláštní vojenské operace“. Jeho kolega Vjačeslav Marchajev, populární v Burjatsku a Irkutské oblasti, zase požaduje „jasný plán“ ukončení války, protože Rusko se podle něj „nachází na pokraji sociálního výbuchu“.

„Stabilita“ nahrazovala ideologii

Ve volbách před válkou Jednotné Rusko nabízelo obyvatelstvu „putinovskou stabilitu“ a „reálné činy“. Vedení země se snažilo před volbami dokončovat velké infrastrukturní a sociální projekty, regionální a městské úřady dávaly do pořádku školy, nemocnice a dvory. „Stabilita“ nahrazovala ideologii a zbavovala politiky nezbytnosti vytvářet obraz budoucnosti.

Čtěte také

V roce 2025 se však ekonomická situace začala zhoršovat a deficit veřejného financování znemožňuje vládě uplácet voliče sliby sociálních výhod. Šetřit musely začít i školy a nemocnice a problémy s dopravou se začínají objevovat i v tak prosperujících regionech, jako je Krasnojarský kraj a Moskva.

Únavu společnosti prohlubují další zdroje nespokojenosti, jako například omezování internetu. „Současnost“, na kterou se tak dlouho odvolávalo vedení země, se stává krajně nepohodlnou.

Nespokojené elity

Řadu důvodů k nespokojenosti dnes mají i ruské elity. Třebaže ruský parlament neurčuje složení vlády ani prezidentského úřadu, v posledních 20 letech bývalo běžné, že po parlamentních volbách docházelo k důležitým kádrovým změnám. Po hlasování v roce 2021 k tomu však přes očekávání ruských elit nedošlo, a pak začala válka.

Čtěte také

To způsobuje nervozitu mezi představiteli dalších vlivných skupin, které si uvědomují, že možnost prosadit své lidi do vysokých funkcí se tentokrát uzavírá dříve než obvykle. V médiích a populární kanálech Telegramu se začínají objevovat spekulace o odstoupení premiéra Michaila Mišustina a jeho ministrů, kteří se „příliš rozseděli“ ve svých funkcích.

Tyto informační boje spolu s hlasitými kritickými projevy poslanců vytvářejí dojem, že státní moc oslabuje a je zmítána vnitřními rozpory. Atmosféra narůstající krize pak rozpoutává diskuse o možnostech jejího překonání. Svou roli přitom hraje také věk ruského prezidenta a řada jeho projevů a rozhodnutí svědčících o ztrátě svéprávnosti.

Jak existovat bez Putina?

Zatímco se moskevský starosta Sergej Sobjanin snaží alespoň trochu uklidnit společnost a zastavit pád preferencí Jednotného Ruska, Putin prohlašuje, že „díky hrdinům speciální vojenské operace občané pocítili, co je to Rusko“. Uprostřed krize způsobené nedostatkem benzínu se nechal veřejně slyšet, že odmítl jednat s Ukrajinou o moratoriu na bombardování zázemí.

Čtěte také

Pro ruské elity je stále zřejmější, že pod vedením Putina může systém nadále fungovat jen stěží. Ale na otázku, jak existovat bez něj, si zároveň nedokážou a nemohou odpovědět.

Narůstající krize však blížící se volby stále více posouvá směrem k reálnému posuzování podoby budoucnosti země, nebo alespoň k návratu k dřívější relativní „normalitě“, uzavírá na stránkách Carnegieho nadace pro mezinárodní mír novinář Andrej Percev.  

Poslechněte si celý Svět ve 20 minutách. Jak vnitřní mocenské boje v Teheránu ovlivňují jednání s USA? Jak se mění Afghánistán pod vládou Tálibánu? Horka ve Francii si vynutila předčasné vinobraní. Ukrajinská armáda potvrdila existenci ruských domácích záškodníků. Taková jsou další témata pořadu, který připravil Jan Machonin.