Šimáčková: Odolnost neznamená, že projdu kopřivami. Ale že myslíme i na nejslabší členy společnosti

V krizi – globální, energetické, klimatické či při nebezpečí války – podle ní funguje stát dobře pouze tehdy, když jsou k němu občané loajální. A loajální musí být i ti slabí, kteří mají nějaké problémy, poukazuje Šimáčková a uvádí příklad: 

Čtěte také

„Myslím si, že jsou lidé, kteří to vědí. Ale jsou lidé nebo instituce, kteří se opravdu tváří spíše tak, že například odpovědnost za blaho dětí mají jenom rodiče – a pak zapomínáme na rodiny, kde rodiče tolik nefungují. Nebo že o staré rodiče se mají starat jejich děti, ale nevidíme, že to někdy nemohou zvládnout, a podobně.“ 

Budovat odolnou společnost podle ní zvládají státy, které nemají pocit, že je vše hotovo, a snaží se každý den pracovat. Šimáčková připomíná, že Tomáš Garrigue Masaryk skoro v každém svém projevu nebo v každém svém textu zmínil, že demokracie nikdy není hotová. „Ale my máme pocit, že je hotovo,“ upozorňuje.  

Spravedlnost považuje Šimáčková nikoliv pouze za právní pojem, ale za širší hodnotu, podobně silnou jako pravda. 

Čtěte také

„Je třeba spravedlivé, aby všechny děti měly milující rodiče. Ale některé děti prostě milující rodiče nemají a právo musí řešit i tyto otázky. Spravedlnost je nedosažitelný ideál, ke kterému se musíme každým dnem snažit přiblížit co nejblíže,“ vysvětluje.

Soudce si musí být vědom toho, že plnou spravedlnost v řadě situací nemůže nastolit, ale nikdy nesmí udělat nespravedlnost, myslí si Šimáčková. Dodává, že ve společnosti jí chybí respekt, empatie, porozumění pro druhou stranu a vůle debatovat, protože debaty teď často vypadají jako hádky.

Pověst Ústavního soudu

Emeritní soudkyně Ústavního soudu se domnívá, že tato instituce má i v zahraničí velmi dobrou pověst. A k současné kritice soudu ze strany bývalého prezidenta Miloše Zemana nebo poslance Filipa Turka (za Motoristy) říká, že útoky od politiků se děly i v minulosti.

Čtěte také

„Ze své aktivity si pamatuji, že dokonce politici zvažovali, jestli máme dostat do rozpočtu všechny peníze,“ vzpomíná a přiznává: „Vždycky mě pobavilo, jak politici, kteří byli ve vládě, útočili na Ústavní soud, aby poté, co se dostali do opozice, tak za námi chodili a třásli nám rukama, když nás potkali na nějaké oficiální příležitosti.“

Útoky na instituce včetně ústavních soudů jsou ze strany politiků i právníků běžné po celém světě. Obecně to podle Šimáčkové není rozumné, protože i politici jsou součástí institucí a svými prohlášeními znedůvěryhodňují celý systém.

„Já jsem vždycky říkala advokátům, že není rozumné, když vyhrají spor, říkat: ‚Protože jsem byl skvělý.‘ A když prohrají, tak říkat: ‚Protože soudce je hloupý nebo podplacený.‘ A já advokátům říkám: ‚Takže vy tím klientovi tvrdíte, že působíte v systému, ve kterém jsou hloupí a podplacení soudci? Tak proč by si potom pořizovali inteligentní a drahé advokáty?‘,“ glosuje Šimáčková.

Co se dá ještě schovat pod svobodu slova a svobodu projevu a co už není v demokratické společnosti přípustné? Jakou evidentní nespravedlnost cítí Šimáčková v české společnosti? Poslechněte si celou Osobnost Plus nahoře v článku.