Apolena Rychlíková: Bezpečná pro posádku, riziková pro okolí? Města řeší, co s velkými auty

Čtěte také

Turkem používaný automobil totiž Fabii odmrštil, ta se převrátila a její řidič skončil se zraněními v traumacentru. Takzvané „Géčko“ zůstalo jen s pár škrábanci, bez poznávací značky.

Právě střet dvou tak odlišných aut velmi názorně připomněl problém, který nejen evropská města řeší stále častěji. Co dělat s auty, jejichž velikost a hmotnost chrání jejich posádku, ale zhoršují následky nehody pro všechny ostatní?

Nejde přitom jen o jednotlivé nehody, ale o proměnu vozového parku celých měst: velká a těžká auta jsou ve veřejném prostoru stále běžnější.

Různá rizika

U velkých aut se soustřeďuje několik různých rizik. Pro bezpečnost jsou rozhodující především jejich hmotnost, rozměry a tvar přední části. Prvním problémem je nepoměr při střetu.

Čtěte také

Výzkumy amerického pojišťovacího institutu IIHS ukazují, že u velmi těžkých aut přináší další zvyšování hmotnosti jejich posádce jen malý dodatečný bezpečnostní přínos, zatímco riziko pro lidi v druhém voze dál roste. Moderní konstrukce sice rozdíly mezi auty částečně zmírňují, fyzikální zákony ale změnit nedokážou.

Ještě přesvědčivější jsou data o střetech s chodci a cyklisty. Systematická analýza více než 680 tisíc nehod zjistila, že při srážce s SUV nebo podobně velkým vozidlem je pravděpodobnost smrtelného zranění o 44 procent vyšší než při střetu s běžným osobním autem. U dětí byl rozdíl ještě výraznější.

Rozhoduje také tvar vozu. Vysoká a kolmá příď zasahuje člověka do trupu, pánve nebo hlavy a častěji ho odhodí před vozidlo, místo aby jej nabrala na kapotu. Následky takového střetu proto bývají vážnější.

Neřešit jen emise

Výzkum IIHS také ukázal, že SUV, dodávky a další velká vozidla srážejí chodce při odbočování častěji než běžná osobní auta. Jedním z pravděpodobných vysvětlení je horší výhled z vozidla. Evropská města už na růst velkých a těžkých aut reagují. Pozornost se soustředí hlavně na jejich hmotnost, rozměry a prostor, který zabírají.

Nejznámějším příkladem je Paříž. Od října 2024 tam řidiči spalovacích a hybridních aut těžších než 1,6 tuny platí trojnásobné parkovné. Hodina stání v centru stojí 18 eur, šest hodin 225 eur. Vyšší sazba se netýká rezidentů, lidí se zdravotním postižením ani některých profesí.

Lyon zavedl několik cenových pásem podle hmotnosti a typu pohonu. Těžší auta platí víc, město ale zároveň počítá se slevami pro nízkopříjmové domácnosti a početnější rodiny. Německý Koblenz odvozuje cenu rezidentního parkování od délky a šířky vozu. Majitel tak platí podle toho, kolik místa jeho auto na ulici skutečně zabere.

Společný směr je zřejmý: některým městům už u aut nestačí sledovat pouze emise, ale řeší i nerovnoměrné dopady velkých a těžkých aut na okolí. V Praze takovou debatu nejspíš neuvidíme, i když by také byla na místě. Zdaleka ne kvůli Filipu Turkovi. Zkrátka z podstaty problému samotného.

Autorka je šéfredaktorka mediální platformy Page Not Found