Rychlejší analýzy, souhrny a komunikace mohou zvýšit výkon, ale také očekávání, kolik práce má člověk každý den zvládnout. Pokud vedení považuje každou ušetřenou minutu za novou volnou kapacitu, zaměstnanci čelí vyššímu počtu rozhodnutí a přepínání mezi úkoly. Technologie proto musí měnit i plánování zátěže, ne pouze rychlost provedení.
Zralé organizace vytvářejí schvalovací postupy, které omezují chyby, ale zároveň mohou naučit manažery chránit především vlastní pověst. Výsledkem je odkládání personálních rozhodnutí, ignorování prvních signálů od zákazníků a práce na úkolech, které nepřispívají k cíli. Užitečnější je rozlišovat vratná rozhodnutí, testovat malé kroky a hodnotit výsledky místo aktivity.
Automatizace koordinační práce a zplošťování struktur mění část tradičních manažerských pozic. Firmy přidělují jednomu vedoucímu více lidí a některé bývalé role jednoduše neobnovují. Pro manažery to znamená, že nestačí hledat stejnou funkci u jiného zaměstnavatele. Potřebují oddělit přenositelnou schopnost od názvu pozice a hledat, kde vytváří hodnotu v novém uspořádání.
Umělá inteligence zrychluje administrativu a zpracování informací, ale neřeší důvěru, přetížení ani obtížné rozhovory. Vedoucí musí průběžně naslouchat, odstraňovat zbytečné požadavky, rozlišovat mezi komunikací a pouhým předáváním zpráv a spojovat dobré vztahy s jasnou odpovědností. Právě tyto činnosti nabývají s automatizací na významu.
Na počátku je nápad. Účetní ani controlleři vám dobrý nápad nezajistí. Chcete-li zbohatnout, musíte mít nápad. Nebo zaplatit někomu, kdo vám takový nápad přinese. Druhou nezbytností je podnik, neboli firma. Firma je nástrojem, který umožní nápad realizovat, především pak zajistit pro něj dostatečné financování. Financování neznamená nic jiného než překonání přechodného nedostatku peněz, tedy…
Hybridní zaměstnanci kombinují práci a osobní povinnosti jinak než lidé v tradičním kancelářském režimu, firmy však často zachovávají stejná očekávání dostupnosti a kontroly. Výsledkem může být nepřetržité přepínání mezi rolemi. Manažeři musí nahradit dohled nad přítomností jasnými výsledky, předvídatelnou komunikací a průběžnou zpětnou vazbou.
Manažeři v první linii dnes současně přebírají požadavky vedení, řeší provoz a udržují výkon unavených týmů. Pokud firma neurčí hranice rozhodování a nechrání pravidelný individuální kontakt, vzniká nejistota a problémy se řeší až ve chvíli, kdy jsou viditelné. Rozvoj vedoucích proto musí začít u praktických základů každodenní práce.
Roční hodnoticí pohovor často shrnuje problémy až dlouho poté, kdy bylo možné je snadno napravit. Užitečnější systém průběžně spojuje očekávání, konkrétní zpětnou vazbu a další kroky. Zaměstnanec má vědět nejen to, jakého výsledku dosáhl, ale také jakým způsobem pracoval, co má změnit a kdo odpovídá za následnou podporu nebo kontrolu.
Pokud umělá inteligence průběžně ovlivňuje ceny, doporučení, obsluhu zákazníků a přidělování zdrojů, strategie se uskutečňuje v každodenních rozhodnutích systémů. Vedení proto musí převést firemní priority do konkrétních omezení, pravidel eskalace a zpětné vazby. Zároveň musí určit, kde systém rozhodne sám a kde zůstává povinný lidský úsudek.
Firmy snižují počet řídicích vrstev a očekávají, že manažeři budou vedle vedení lidí vykonávat také odbornou práci. Model může přiblížit rozhodování zákazníkům a odstranit část porad a předávání informací. Pokud však počet podřízených a vlastní úkoly vedoucího příliš vzrostou, jako první ustoupí individuální rozhovory, zpětná vazba a rozvoj zaměstnanců.