Doping kreativity

Spojitost mezi drogami a kreativitou má kořeny v éře západního kolonialismu a obchodních cest, po nichž putoval tabák, čaj, káva, opium, koka i konopí. Objev účinků těchto rostlin a rozvoj destilace alkoholu otevřely možnost dopovat se — a někteří spisovatelé, hudebníci či malíři ji využívali v naději, že tím svou kreativitu posunou výš. Linie vede od opiátové závislosti anglosaských romantických básníků (Keats, Poe) přes absintem prolnutou pařížskou bohému konce 19. století (vzpomeňme na Henriho de Toulouse-Lautreca) a alkoholové excesy romanopisců poloviny 20. století (Faulkner, Hemingway a spol.), přes heroinem pohlcené hvězdy jazzu (Charlie Parker a Ray Charles), amfetaminovou beat generation (Kerouac, Burroughs a jejich souputníci) a kokaino-acidovou atmosféru okruhu Andyho Warhola či módního návrháře Halstona v newyorských sedmdesátkách, přes bezuzdné experimentátory s dokonalými „Molotovovými koktejly“, v nichž se k alkoholu mísily nejrůznější psychotropní látky (Elvis Presley, Jimi Hendrix, Jim Morrison a nesčetní další), až po kavárny rané evropské moderny (nejslavnější bezpochyby v Amsterdamu) — zkrátka: tvůrci nejrůznějších epoch, oborů a koutů světa měli vždy po ruce svou oblíbenou drogu. Ta je někdy dokonce scelovala jako skupinu a stávala se jejich poznávacím znamením.

Užívání halucinogenů se tradičně spojuje s počátečními fázemi Wallasova modelu tvůrčího procesu (viz článek krátká historie kreativního procesu) — inkubací a osvícení —, kde klíčovou roli hraje představivost, asociativní myšlení a myšlení divergentní. Stimulační drogy (od kofeinu přes silnější látky až po kokain) by naopak měly být užitečnější při vyhodnocování a dotahování vznikající myšlenky, tedy při myšlení konvergentním. Neurověda je však v tomto ohledu stále ještě v plenkách a dosavadní studie jsou velmi omezené. Víme toho více méně jen o účincích alkoholu a konopí.

Dnešní doba se vyznačuje nebývalou dostupností nejrůznějších drog — legálních i nelegálních, přírodních i syntetických —, které mění duševní stav a zasahují do mozkových sítí podílejících se na kreativitě. Některé léky předepisované při neurologických a psychiatrických potížích mohou kreativitu podpořit a s lékařským předpisem je koupíte v každé lékárně. Každý, kdo dovršil osmnáct let, pak má volný přístup k alkoholu — legální droze s největší neurotoxicitou, kterou přesto mnozí používají jako tvůrčí berličku. Jiné návykové látky, jako kanabidiol, lze objednat přes internet, zatímco LSD, heroin a kokain si docela klidně podávají ruce v diskotékách a na velkých hudebních festivalech (Woodstock v srpnu 1969 byl teprve první vlaštovkou…). Jak se v tomto trhu s potenciálními podněcovateli kreativity vyznat? Jsem přesvědčen, že klíčem je informace. Proto vám teď představím celé spektrum možností — s jejich přínosy i riziky. Hned na začátek říkám jasně: nikoho nevybízím, aby sahal po lécích příbuzného či kamaráda. Alkohol a jiné návykové látky nejsou dobrými společníky na žádné tvůrčí cestě — spíše vás s ní rozloučí.

Antidepresiva, zejména inhibitory zpětného vychytávání serotoninu, snižují úzkost, strach, averzi a stud — jak jsme si řekli zde. Lidem, kteří se zablokují pod tíhou toho, co si o nich myslí ostatní, mohou proto tyto léky pomoci uvolnit kreativní potenciál. Zároveň ale mohou tlumit sexuální libido, pozitivní motivaci a navozovat apatii.

Psychostimulanty — kofein (dnes dostupný nejen v kávě a čaji, ale i v tabletách), modafinil (původně lék na narkolepsii) nebo dextroamfetaminy (pomáhající mladým s ADHD) — zvyšují bdělost a soustředěnost. Proto jsou lákavé pro každého, kdo chce tvořit s čistou hlavou a bez ospalosti. U zdravých jedinců bez diagnózy však mohou tyto látky vystřelit hladinu adrenalinu tak vysoko, že výsledkem je stres a nervozita — klasičtí nepřátelé kreativity.

V rámci tohoto blogu se budeme opakovaně setkávat s dopaminem, protože v kreativitě hraje klíčovou roli. Nasnadě je tedy otázka, co dokážou léky působící na tento mozkový přenašeč. Dopaminoví agonisté zvyšují motivaci, jak je dobře vidět u pacientů s Parkinsonovou chorobou. Jenže riziko nadbytku dopaminu ve frontálních okruzích může spustit závislostní chování a přivodit skutečné tragédie. Ostatně v knize Dopamin od Anny Lembke se můžete dočíst o morbidní obezitě vzniklé na základě závislosti na sladkém, rozpadlých vztahů kvůli patologické závislosti na sexu nebo hazardu i rodin, které skončily v bankrotu po vlně kompulzivního nakupování. Někdy v budoucnu si ukážeme, že existují přirozené cesty, jak dopamin zvýšit — s nesrovnatelně menšími riziky.

Lidově se alkohol spojuje s „rozveselením“, přičemž jeho skutečný účinek na mozek je pravým opakem stimulace: veškeré mozkové procesy zpomaluje. Jeho vliv na kreativitu je přitom předmětem sporů, protože alkohol zasahuje do mozku na všech úrovních najednou. Pravděpodobně posiluje schopnost vytvářet asociace mezi vzdálenými myšlenkami a vymanit se z obvyklých myšlenkových vzorců a smyček, čímž může usnadňovat spontánní tvůrčí flow a třeba i laterální myšlení. Zároveň je ale prokázáno, že alkohol oslabuje intelektuální kontrolu, a s ní i pracovní paměť, verbální pohotovost a soustředěnost — vlastnosti naprosto zásadní pro systematickou, pracnou tvůrčí práci.

Alkohol působí na laterální prefrontální kůru — tu, která v mozku zastává roli přísného filtru a soudce myšlenek. Potlačením jejího vlivu může uvolnit uměleckou kreativitu tím, že ztišuje hlas pravidel, která ji jinak tolik svazují. Právě to mu vyneslo místo v arzenálu tvůrců toužících po inspiraci. Někteří věří, že jim pomáhá překonat tvůrčí blok — nejspíš proto, že tlumí sebekritiku. Lidé, kteří jsou na sebe přísní a perfekcionističtí, jsou hlavními kandidáty na to, aby se k umlčení svého vnitřního kritika „léčili“ alkoholem. Za pozornost stojí, že pět amerických laureátů Nobelovy ceny za literaturu, mezi nimi již zmínění Hemingway a Faulkner, byli alkoholici. V četných experimentech srovnávajících vliv alkoholu na kreativitu oproti placebu si navíc lidé, kteří věřili, že pili alkohol, dávali lepší sebehodnocení než ti, kteří se domnívali, že dostali placebo.

Účinek alkoholu je samozřejmě jen přechodný a existují méně neurotoxické cesty, jak oslabit svazující vliv norem a hodnocení na naši kreativitu. Je dobře zdokumentováno, že alkohol ničí neurony — opakuji: ničí neurony! — a jeho dlouhodobé užívání potlačuje veškeré mentální procesy. V delším horizontu způsobuje depresi, snižuje motivaci, soustředění i paměť a může vést až k demenci — k nevratné demenci (Korsakovův syndrom pojmenovaný po ruském neuropsychiatrovi, který jej popsal v 19. století).

Konopí si ve světě umělců vydobylo pověst zdroje tvůrčí inspirace. Tvoří ho dvě klíčové molekuly — kanabidiol a tetrahydrokanabinol (THC) — a nejčastěji se konzumuje kouřením. V současnosti ho lze v tekuté formě objednat i přes internet. Na trhu existuje i registrovaný lék odvozený z konopí s prokázanou účinností při léčbě bolesti a roste zájem o zkoumání jeho vlivu na úzkost, chuť k jídlu a neurologická onemocnění, jako je Parkinsonova choroba nebo tiky. Ale vraťme se k otázce, která nás zajímá: co udělá vykouřený joint s kreativitou? Nejprve je třeba přiznat, že odlišné účinky obou složek nejsou dosud uspokojivě prozkoumány. Bezprostřední efekt kouření spočívá ve snížení latentní inhibice a vzestupu dopaminu v okruhu spojujícím hluboko uložené jádro mozku (striatální jádro bazálních ganglií) s frontální mozkovou kůrou. Odtud ten pocit větší kreativity. Problém je, že toto spojení může vést k závislosti — přinejmenším psychické —, protože člověk začne vnímat kreativitu jako neoddělitelnou od kouření. Po čase se mu bez předchozího jointu jednoduše tvořit nechce. A z tohoto háčku je pak k plné závislosti už jen krůček.

Chronické užívání konopí má však kvůli toleranci zprostředkované dopaminergními receptory přesně opačný účinek než užívání příležitostné. Hladina dopaminu nakonec klesá, přičemž výsledkem je apatie a ztráta motivace. Tento jev není nijak vzácný — možná sami znáte někoho s velkým talentem, komu každodenní kouření brání dotáhnout jediný nápad do konce. Některé studie navíc dokládají, že konopí zhoršuje divergentní myšlení.

Doufám, že jsem vás přesvědčil: drogy — legální ani nelegální — nejsou tou správnou cestou k rozvoji kreativity. Ale nevěšte hlavu! Již brzy se s vámi podělím o praktická a zdravá cvičení, která váš kreativní mozek nakopnou způsobem bez jakýchkoli vedlejších účinků.