Odyssea: inteligence, která potřebuje stěžeň

Když se Odysseus po dvaceti letech nepřítomnosti konečně vrátí na Ithaku, nepozná ji.

Fajákové jej přivezou spícího, vynesou na břeh, položí vedle něj dary a odplují. Athéna mezitím zahalí krajinu mlhou. Muž, který deset let hledal cestu domů, se probudí na jejím konci a usoudí, že je znovu v cizí zemi.

Pak spatří mladého pastýře. Je to Athéna v přestrojení, Odysseus ji však nepozná. Bez velkého rozmýšlení jí nabídne smyšlené jméno, původ i celý příběh o útěku z Kréty. Bohyně se nakonec odhalí a jeho lest ocení.

Po dvaceti letech už se zřejmě jinak pohybovat světem neumí. Nemá Achillovu sílu, zato dokáže měnit svou identitu, plán i podobu problému, který stojí před ním.

Řekové pro tuto směs důvtipu, lsti, trpělivosti a citu pro správný okamžik používali slovo métis. Hodí se do světa, kde nemáme úplné informace a druhá strana také přemýšlí. Achilles mění situaci svou převahou. Odysseus častěji uspěje tím, že odmítne přijmout pravidla hry tak, jak mu byla nabídnuta.

Moderní svět podobnou schopnost oceňuje stále víc. Firmy hledají adaptabilitu, armády rychlejší rozhodování, investoři schopnost změnit názor dřív než ostatní. Umělá inteligence tuto výhodu násobí: porovná více možností, rychleji upraví strategii a hledá cesty, které člověka nenapadly.

Odysseus má ovšem něco, co žádný model nemá. Vlastní cíle. Chce přežít, vidět Penelopé a Télemacha a vrátit se na Ithaku.

Ani to mu nezaručí, že jeho inteligence bude vždy pracovat ve prospěch návratu.

Nejčistší ukázka métis přichází v jeskyni Kyklópa Polyféma.

Odysseus do ní vstoupí se dvanácti muži. Polyfémos zatarasí vchod obrovským kamenem a začne návštěvníky požírat. Šest jich postupně zabije.

Odysseus jej nemůže prostě probodnout ve spánku. Kdyby Kyklóp zemřel, nikdo už ráno balvan neodvalí a přeživší zůstanou uvnitř. Plán musí protivníka vyřadit, ale zároveň jej potřebuje živého.

Opije ho silným vínem. Když se Polyfémos zeptá na jméno, Odysseus odpoví: Nikdo. Později mu se svými druhy vypálí oko zaostřeným kůlem.

Polyfémův řev přivolá ostatní Kyklópy. Ptají se, kdo mu ubližuje.

Nikdo.

Sousedé odejdou. Ráno slepý Polyfémos otevře jeskyni a vypouští stádo. Každého berana ohmatává po hřbetě. Odysseus mezitím přivázal přeživší muže pod zvířata; sám se drží pod nejsilnějším beranem.

Plán funguje, protože Odysseus dokázal na několik hodin přestat být Odysseem.

Pak se loď vzdálí od břehu a on udělá něco, co jeho muži nechápou. Začne Polyféma provokovat. Posádka jej prosí, aby přestal. Odysseus pokračuje a nakonec vykřikne své skutečné jméno, původ i domov.

Už nic získat nemůže. Muži jsou na lodi, jeskyně zůstává za nimi a Polyfémos je slepý. Jenže vítězství bez autora mu připadá neúplné.

Polyfémos se nyní může obrátit na svého otce Poseidóna. Požádá jej, aby se Odysseus pokud možno nevrátil vůbec; a má-li dorazit, pak pozdě, bez druhů a do domu plného problémů.

Všechny další katastrofy nelze připsat této kletbě. Odysseovi muži mají vlastní vůli a několik pohrom si způsobí sami. Přesto se tím z téměř uzavřené epizody stane dlouhodobý konflikt s bohem moře.

Načasování chyby je skoro důležitější než chyba samotná. Odysseus neselže v jeskyni, kde má málo informací, jeho lidé umírají a jediný chybný krok znamená smrt. Tam uvažuje několik tahů dopředu. Selže až na lodi, když je problém prakticky vyřešen.

Původně chtěl uniknout. Teď potřebuje také uznání vítězství. Jeho inteligence se nezhoršila; změnilo se měřítko úspěchu.

Podobné posuny známe i bez Kyklópů. Firma začne měřit rychlost vyřízení reklamací a po čase začne zlepšovat rychlost místo kvality služby. Politik vyjedná použitelný kompromis a potom jej ohrozí potřebou ukázat, kdo donutil druhou stranu ustoupit. Mechanismus funguje dál, jen slouží trochu jinému cíli.

Čím lépe umíme optimalizovat, tím větší cenu může mít chvíle, kdy si nevšimneme, že jsme změnili to, co optimalizujeme.

Polyfémos stojí Odyssea roky cesty. K Sirénám proto přijíždí s jinou strategií.